Quantcast
Channel: Cherries on Top
Viewing all 81 articles
Browse latest View live

Dýňový koláč / Pumpkin pie

$
0
0

Jak může napovídat předešlý příspěvek, i tenhle bude o dýni. Je podzim, takže dýně jsou všude. Česko už letos totiž taky podlehlo dýňovací mánii, takže vzhůru do toho, ať máte taky nějaký to pyré v mrazáku do zásoby! Z dýně se dá dělat totiž spoustu super věcí. Třeba tenhle koláč. Každý milovník americké kuchyně ho musí mít na talíři aspoň jednou za podzim, a milovníci PSL (pumpkin spice latte) ze Starbucks si ho okamžitě zamilují. Protože chutná úplně stejně (jen neni tak šíleně přeslazený jako ve SB).


V Americe je tradicí Pumpkin pie servírovat na díkuvzdání. Jeho historie se datuje do doby, kdy evropští osadníci osidlovali Ameriku, a byli to právě indiáni, kteří jim představili dýni. Angličani od té doby vymýšleli všechno možný, hlavně aby to bylo s dýní, a vynalezli tenhle koláč.

Já osobně jsem si na jeho chuť musela dost zvyknout. Při prvním soustu mi připadal vyloženě hnusný. Potom ale s každým soustem tak nějak dostával nový rozměr. Má celkem krémovou texturu, a dominuje tady nejen koření, ale i samotná dýně je překvapivě výrazná. 

Recept jsem převzala z joy of baking, kde je o tom daleko víc povídání, pokud by vás zajímalo. Jinak pokud si chcete přečíst něco víc o dýni a detailní postup jak udělat pyré, odkaz na předešlý článek je tady. Ale nebojte, pro větší přehlednost to sem znovu vypíšu do receptu. Pokud se vám podaří sehnat dýňové pyré v plechovce, jste šťastlivci a já závidím, přestože výroba vlastního neni vůbec náročná (ale zabere to teda dost času a trpělivosti). 




                                                                                                                             
Dýňový koláč
(na 24cm koláčovou formu)

na těsto (pate brisee):
175g hladké mouky
špetka soli
1 lžíce krupicového cukru
115g studeného másla
30-60ml studené vody

na podklad:
40g opražených pekanů
40g zázvorových sušenek nebo lotusek

na dýňové pyré:
1kg máslové dýně nebo Hokkaidó

na náplň:
425g dýňového pyré
120 smetany ke šlehání
150 třtinového cukru
2 lžičky skořice
2 lžičky mletého zázvoru
1/2 lžičky mletého hřebíčku
1/2 lžičky muškátového ořechu
špetka soli
3 vejce

dokončení:

12 celých pekanů na ozdobu

                                                            



Na těsto:
Máslo nakrájíme na malé kostičky. Mouku, sůl, cukr a máslo rozdrobíme v míse na drobenku, nebo použijeme robot. Je důležité, aby veškerá mouka byla smíchaná s máslem, a tvořili tím pádem malé drobečky. Přilijeme asi 40ml studené vody a hněteme na soudržné těsto. Pokud by se nám zdálo moc suché nebo by nedrželo pohromadě, přilijeme ještě trochu vody. Vytvarujeme kouli, zabalíme do potravinářské fólie a necháme v lednici aspoň hodinu odpočívat.


Na podklad:
Pekany rozmixujeme se sušenkami na prášek.

Na pyré:
Troubu si předehřejeme na 180 stupňů Celsia. 
Dýně rozkrojíme napůl. Vyložíme si dva plechy pečícím papírem. Dýně naskládáme na plechy řeznou stranou dolů. Pečeme 50-75 minut podle velikosti, dokud do nich nůž nezajede jako do másla. Vyndáme.
Necháme lehce zchladnout a oloupeme slupku. Přesuneme do mixéru a mixujeme do hladka. Po malých částech dáváme do čisté utěrky nebo plátna a pokoušíme se vyždímat co nejvíc vody. 

Zvedneme teplotu v troubě na 190°C.

Na náplň:
V míse smícháme dýňové pyré, smetanu, cukr, koření a sůl. Přidáme lehce prošlehaná vejce a spojíme v hladký krém.

Sestavení:
Vyndáme z lednice těsto. Rozválíme ho do kulata tak, aby bylo asi o 4 cm větší než je forma. Formu vymažeme a vyložíme těstem. Přečnívající okraje odřízneme. Na připravené těsto rozmístíme rovnoměrně rozmixované pekany se sušenkami. Nalijeme do formy dýňovou náplň.
Pečeme v předehřáté troubě na 190°C asi 50 minut. Střed koláče by se měl trošičku třást, ale zbytek by měl být pevný, a okraje by měly být zlatavé.
Ozdobíme celými pekany.

Hruškové tartelettky s lískooříškovým krémem / Pear tartelettes with hazelnut cream

$
0
0

Pokud ještě nemáte teploměr do trouby, rozhodně si ho kupte. Teda ovšem pokud doma nevlastníte nějakou supertroubu jako třeba můj děda (kterej v ní zatím pekl za rok co jí má jenom jednou, a to šunkofleky...) a nejste si s ní naprosto jistí. Ovšem pro mě, smrtelníka vlastnící troubu pochybné kvality značky Baumatic, je teploměr do trouby naprosto nezbytnou věcičkou. Teda, to jsem zjistila až potom, co jsem ho dostala. Taky máte pocit, že recepty přehánějí, když píší že máte péct 15 minut, a vy přitom pečete 25, klidně i půl hodiny? Recepty mají nejspíš pravdu, a vy pečete třeba o celých padesát stupňů míň, jako třeba já. 
Moje prvotní rozčílení nad tím šíleným krámem vyprchalo docela rychle, a to proto, že jsem si uvědomila, že můj nepovedený padesátý chleba asi přece nebude jen tím, že jsem ultra retardovaná. Když totiž vyklopíte chleba do trouby rozpálené na celých 180°stupňů,  placka podobná tortille je téměř stálým úkazem. Takže tak. Ten teploměr je prostě nezbytnost. 
Upusťme od teploměrů a placatých chlebů, a vrhněme se na další novinku, kterou jsem objevila! Tyhle francouzský tartelettky jsou na podzim jako stvořený. 





Recept jsem si zase poněkud upravila. Francouzi jsou totiž všichni takový mistři, že u receptů většinou píší jenom smíchat všechno dohromady, a hotovo. Navíc různě asi počítají s věcmi, jako půlka krému vám zbyde, tak si ho dáme třeba do polívky nebo tak, a neobtěžují se to třeba napsat. Takže jsem zbylý týden všechny krmila oříškovým krémem na různé variace. (Ale dá se i třeba zmrazit, já vím).

Tartelettky jsou z křehkého těsta, plněné klasickým mandlovým krémem ozvláštněným lískovými oříšky, a hruškou. Hrušky vybírejte pokud možno malé, s takovými těmi úzkými stopkami. Ty baňaté, skoro podobné jablku vypadají daleko hůř. Budete určitě potřebovat takové ty kovové kroužky o průměru kolem osmi centimetrů. Kdyby jste je neměli, myslím, že se dají vyrobit i z více vrstev pečícího papíru. Obyčejná vroubkovaná tartelettka v tomto případě nebude fungovat, protože je moc mělká. 

Doporučuju je sníst ještě ten den, co jsou upečené. Ne, že by nevydrželi, jenže hruška se po čase scvrkne a fakt to na pohled nevypadá moc dobře. Inspiraci jsem čerpala zde



                                                                                                                             
Hruškové tartelettky s lískooříškovým krémem
(na 6 koláčků)

na těsto:
75g změklého másla
50g moučkového cukru
1 malé vejce, nebo 1/2 velkého
špetka soli
15g mletých mandlí
150g hladké mouky

na oříškový krém (už upravený na potřebné množství):
70g změklého másla 
80g moučkového cukru
10g kukuřičného škrobu
60g mletých mandlí
2 lžíce mletých lískových ořechů
1 vejce

dokončení:

6 malých podlouhlých hrušek

                                                            

Na těsto:
Změklé máslo vyšleháme s cukrem do pěny. Přidáme vejce, a šleháme jen do té doby, než se všechno spojí. Přidáme sůl, mandle a mouku a vypracujeme. Těsto bude nejspíš trochu lepit. Zabalíme do potravinářské fólie a necháme alespoň hodinu v lednici. 

Na krém:
Máslo utřeme do hladka. Smícháme moučkový cukr, škrob, mleté mandle a mleté lískové ořechy. Přidáme k máslu a třeme. Poté přidáme vejce a zapracujeme. Přesuneme do cukrářského sáčku.

Dokončení:
Hrušky oloupeme a seřízneme spodek tak, aby stály, ale stopku necháme. 
Troubu předehřejeme na 180°C.
Kovové kroužky o průměru 8cm vymažeme máslem. Těsto rozválíme do placky silné asi 3 mm. Vykrojíme z něj šest kroužků, ze zbytku nakrájíme dlouhé pruhy o šířce stejné, jako výška formičky. Kroužky vyložíme nejdříve po stranách, tedy dlouhými pruhy. Postavíme je na plech s pečícím papírem. Dovnitř každého kruhu dáme na dno vykrojený kruh těsta, a prsty namočenými ve vodě pevně zacelíme zevnitř spoje. 
Vyzkoušíme, jak nám dovnitř pasují hrušky. Měly by mít po stranách asi půl až jeden centimetr volného místa. Pokud ne, škrabkou z hrušek odstraníme ještě nějakou dužinu, tak aby se v pohodě do kroužku vešla. Nastříkáme přiměřeně krému na každé dno formičky. Do toho posadíme hrušku tak, aby nějak stabilně stála. Pokud nám vytlačený krém po stranách nedosahuje okrajů, ještě to cukrářským sáčkem doplníme. Pozor na přílišné množství krému, 3mm pod okraj je až až, jinak vám krém při pečení vyteče a koláčky nebudou vypadat moc valně.

Pečeme asi 30 minut. (v dobře pečící troubě.) Pak přepneme na horní pečení nebo gril, a pečeme asi 10 minut, dokud nezezlátnou. Pokud už zezlátly před tím, tento krok vynecháme. 



Setkání v Muzeu Gastronomie

$
0
0

Pokud už nějaký ten čas bloggujete, časem vám začnou chodit různé nabídky od známých, neznámých i podezřelých firem, od restaurací, soukromníků, škol vaření, a jim podobných. Moje první bylo pozvání na rybí platformu Makra, o kterém jsem také poctivě napsala zde. Od té doby se pro mě spustil koloběh akcí, na kterých vám představují nové spotřebiče, potraviny, chňapky na ruce a tak dále. Je opravdu těžký si mezi takovýma věcma vybírat, protože z 90% se jedná o nabídky typu vaření s Vittanou, Masoxem, Babicou a podobnými kulinářskými lahodami. Kór takhle na podzim se lidi nějak pomátli a mě do spamů chodí tři takovýhle nabídky denně.
Občas člověk narazí na něco opravdu skvělýho, jako třeba setkání foodbloggerů v Chefparade, nebo kurzy cukraření. Omlouvám se všem, že o těhlech věcech vůbec nepíšu, jenže vždycky po setkání se o tom strhne taková vlna článků, že nevím co říct víc než ti, kteří už to za mě vlastně napsali. Díky podobných akcím jsem se dostala ke své nynější práci pro firmu Chéque Déjeuner, kde měsíčně píšu recenze na restaurace, které berou stravenky.

Tentokrát se jako hostitelé sešli Muzeum Gastronomie, internetový obchod s vínem Dvě Deci,  šéfkuchař a manager restaurace Mood a internetová rozvážka jídel Food Panda. Tohle setkání mě opravdu zaujalo a bylo hrozně moc fajn, a myslím že to nebylo jen těma dvouma litrama vína co jsem stačila vypít, takže podle mě si tohle rozhodně zaslouží napsat pochvalný článek. :)





Bloggeři se sešli v docela komorní sestavě, kromě mě tam byli ještě Jana z Popečeníčka, Markéta z Meg v kuchyni, Katka z Mangiare Squisito a Honza z SLS. Pořadatelů bylo tentokrát víc než hostů :D.
Akce začla prohlídkou Muzea Gastronomie v Jakubské ulici, které je prý jednoznačným unikátem v celé Evropě. Mají docela zajímavou sbírku různých věciček do kuchyně, nejvíc mě asi dostali příbory a nádobí, s tim by se fotilo!






Následovala tříchodová ukázka jídel od šéfkuchaře Moodu Jaroslava Zahálky. První byla na seznamu zauzená kachní prsa s rajčatovým chutney, bazalkovým vinaigrette a řeřichou. Byly hrozně složitě upravovaný, nejdřív zauzený, pak nějak vakuově vařený a nakonec ještě osmahnutý. Mňam! Jelikož mi poslední dobou hrabe a zase nějakym způsobem jím maso, tohle byla prostě pro moje chuťový pohárky pecka.
Druhý následoval bůček, což jsem málem vyletěla z kůže, jelikož i když zase jím maso, bůček do toho rozhodně nepočítám. Normálně osmahnutý bůček, osmahnutý na sádle, z čehož jsem už málem skákala do stropu. Bůček na sádle teda rozhodně nedám. Přelitý byl tamarindovou omáčkou, což už se mě asi neptejte co bylo, protože ta celá škála koření mi šla z jednoho ucha druhým ven. Posypaný to celý bylo osmahnutým česnekem a čerstvým koriandrem. Říkala jsem si teda, že nebudu fouňa a ochutnám. Hrozně mě to překvapilo! Vůbec jsem v tom necítila žádný bůček, možná proto, že omáčka byla fakt výrazná, ale bylo to super. Teda hlavně ta omáčka. Takže jestli já někdy ještě snim bůček, bude to jedině v týhle úpravě.
No a na závěr jsme dostali dezert, crema catalana s pomerančovým karamelem. Pomerančový karamel je věc, kterou musim rozhodně někdy zkusit, jedná se totiž o pomalé svařování čisté pomerančové šťávy na karamel. A dokážete si představit tu chuť!
Do Moodu teda rozhodně jo, a ještě když to mám dvě ulice od školy! Moje peněženka pláče... :D






Celou tu dobu nám naléval sympatický Francouz Antoine, a ke každýmu vínu měl spoustu věcí, který si už nepamatuju. Jen vím, že každé víno bylo nějak spárované s jídlem, co jsme zrovna jedli, a sedělo k němu fakt úžasně. Všechny vína mi moc chutnaly, byly vybraný s citem, a hlavně jedním, konkrétně Chateau D'Anglés la Clape se mi přesně trefil do noty. Vůbec je mi hodně sympatický ten způsob, kterým prodávaj víno. V první řadě, většina těch vín je červená, což je přesně můj styl. Bílý mě nikdy moc neoslovilo, takže tohle bylo bezva. V druhý řadě to neni normální obchod vín. Musíte si to měsíčně předplatit, a každý měsíc vám budou domů chodit dvě vína, která pro vás vybere jejich francouzský sommelier. Ke každému vínu pak dostanete informace a video, kde sommelier popisuje, jaký to víno je.
Na závěr k dezertu jsme dostali jednu pecku, což bylo podle mě slámové víno, ale Antoine tomu říkal jinak, nevimjak. :D Bylo to hodně těžký, zlatý a sladký, takže člověku stačilo vážně málo.




Celá tahle akce byla podle mě fakt vydařená. Všichni byly hrozně v pohodě, atmosféra byla super a vína dostatek, takže konverzace ani trochu nevázla. No jsem doteďka nadšená, protože tolik milých lidí pohromadě jsem dlouho nepotkala. Nakonec jsem dostala dárek, víno od Dvě Deci a poukázku do FoodPanda.cz. Díky mockrát!


Jablečná kolečka v těstíčku se skořicovou pěnou a jablečným čatní

$
0
0

Jablkům sice v sezóně už pomalu odzvonilo, ale na pultech jich je k vidění ještě pořád dost. Tohle je nejspíš ode mě poslední podzimní recept, teď už budou následovat (snad) jen vánočky, štoly a cukroví. Jsem zkrátka tragéd, s jablkama a hruškama jsem se zase letos moc nepředvedla. A všechno je to jen o času. Hlavně teď jsou o dost snížený podmínky k focení, protože od čtyř hodin je světlo prakticky nepoužitelný... No nebudu si tu fňukat do kabátu.
Tohle je recept, který docela jednoduchý, ale je náročný na načasování. Nejde si ho totiž udělat dopředu, musí se podávat přímo z pánve na talíř. Ale je to prostě mňam!




Jedná se o ideální dezert k zakončení nějaké trochu slavnostnější večeře. V receptu je napsaný bílý víno, ale to jsem nikde neměla, tak jsem tam musela teda dát zbytek Moët Chandon co jsem měla v lednici. Wow, tak teď to zní hodně posh :D Jako bych šampaňský i snídala, co? :D Kéž by. Nicméně to myslim vůbec neuškodilo, bylo to dobrý i se šampaňskym.
Se skořicovou pěnou jsem měla celkem potíže, protože ty debilní bílý čokolády co se tady prodávaj stojí za ho**o a jsou šíleně nekvalitní. Čokoláda se mi samozřejmě oddělila od smetany a já musela přeceďovat a znovu vyšlehávat. Hrůza! Radši použijte Valrhonu. (Aby to k tomu šampaňskýmu nebylo málo :D)

Celková chuť je opravdu dobrá, těstíčko je super, chutná po víně (potažmo Moet), a zbytek to příjemně doplňuje.  Recept jsem našla v jednom vydání Apetitu. Tak do toho!


                                                                                                                             
Jablečná kolečka v těstíčku se skořicovou pěnou
(cca na 4-5 porcí)

na skořicovou pěnu
200ml smetany ke šlehání
50g rozpuštěné bílé čokolády
1/2 lžičky mleté skořice

na jablečné čatní:
2 jablka, oloupaná a odjádřená
2 lžíce medu
2 lžíce koňaku (v nouzi klidně i brandy, ve velké nouzi i rum)
citron podle chuti

na jablka v těstíčku:

100ml bílého vína (i šampaňského)
1 bílek
50g hladké mouky
1 lžička kukuřičného škrobu
150g krupicového cukru

2 velká jablka, oloupaná a odjádřená
olej na smažení (máslo radši ne, myslím, že by to moc zhnědlo)

                                                            

Skořicová pěna:
Ve vodní lázni rozpustíme bílou čokoládu. Smetanu ušleháme do tuha, přidáme skořici a nakonec zchladlou čokoládu. Necháme v lednici odpočinout asi hodinu.

Jablečné čatní:
Jablka nakrájíme na miniaturní kostičky. Vhodíme do kastrůlku a na středním ohni zahříváme, než začnou pouštět šťávu. Přidáme med, citron a popřípadě můžeme dosladit cukrem nebo medem podle chuti. Vaříme do rozvaření jablek, měly by být měkké a měly by se dát v pohodě rozmašírovat. Přidáme dvě lžíce alkoholu. Dáme asi tak hodinku dvě vychladit.

Kolečka v těstíčku:
Z vína, bílku, hladké mouky, škrobu  a cukru umícháme těstíčko. Necháme aspoň půl hodiny v lednici. Jablka nakrájíme na kolečka tlustá asi 1 cm. Na pánvi na středním plameni důkladně rozehřejeme olej. Jablečná kolečka obalujeme v těstíčku a smažíme z každé strany do zlatova. Vysušíme od tuku na papírových utěrkách. Na talíře rozdělíme jablka podle počtu porcí, a na každý talíř dáme lžíci pěny a lžíci čatní. Podáváme teplé!

Pečení na zakázku in progress

$
0
0


Už nějaký čas se mě lidi ptají do komentářů i do mailu na to, jestli bych jim něco upekla na zakázku. Proto jsem se rozhodla napsat tenhle článek, aby jste se nestyděli nebo třeba nepochybovali, a klidně mi napsali protože ano, já vám opravdu na zakázku upeču :)

Ať už se jedná o dorty k narozeninám, koláče jako pohoštění, sušenky na chuť, nebo jakékoliv sladké věci třeba na nějaké akce, jsem pro všechno. Teď je třeba i čas na vánoční cukroví, takže peču rozhodně i to :)
Vaše přání je u mě na prvním místě, takže stačí napsat, a dohodneme se na počtu, velikosti, pro kolik osob, surovinách a tak dále. Pokud máte nějaký vysněný dort, pokusím se splnit i ten. 

Chuť je u mě vždycky na prvním místě. Nechci tím říct, že vzhled by tím pádem za tím pokulhával, ale chtěla bych vás upozornit, abyste ode mě nečekali dorty ve tvaru aut, kabelek a tak podobně. Mám k tomu hned několik důvodů. Zaprvé, tyto dorty bývají většinou z jednoho korpusu tence potřeného marmeládou nebo máslovým krémem, a následně potahované barevným fondánem s vytvarovanými figurkami. Vypadají možná krásně, ale podle mě je chuťový zážitek téměř na nule, a to já ze zásady odmítám. A zadruhé, neudělala jsem jich ještě tolik, aby byl výsledek stoprocentní, a od takových dortů tu jsou jiní :). Pokud byste ale moc prosili, smiluju se a párkrát přání vyhovím.

Poslední věc, která se týče surovin. Nepoužívám náhražky, ničeho. A používám opravdu jen kvalitní suroviny. Takže máslo, kvalitní vysokoprocentní hořká čokoláda, výběrová mouka, pravá vanilka a tak dále. S vejci je to stejné, pokud nemám od chovatele, snažím se v obchodě vybírat aspoň od dvojkového chovu výš. Jasné je, že je s tím spojena i vyšší cena. Ale toto jsou věci, na kterých si zakládám, a doufám, že mezi vámi je spoustu těch, kteří to vidí stejně :)

Tak to je asi všechno k tomuhle tématu, tak se nestyďte a piště na 
 

jsem tam skoro pořád!

NÁVRAT ZE ZÁHROBÍ A VAŘÍME.CZ K TOMU :)

$
0
0

Moji drazí milovaní, co jste nade mnou ještě nezlomili hůl, tudíž teď čtete tento článek!
Jsem zpátky. Je to tak, a ne jinak. Určitě jste si mysleli, že jsem pečení hodila za hlavu, stejně jako asi milion činností, které jsem dělávala a rychle mě vždycky pustily, ale tohle je jedná z mála věcí, kterým zůstávám věrná. Víte, mám dost školy a práce k tomu, a věřte, že napéct, nafotit, napsat a publikovat článek času docela zabere. K tomu mě začala nahlodávat úroveň populárních českých foodblogů, jestli to vůbec má cenu, protože občas nechápu, kde se tady berou a kde berou popularitu, když recepty jsou pomalu jako z mimibazaru a fotky jako z prvního mobilu s foťákem. No, nebudu tu zas tak moc kritizovat, já taky nejsem dokonalá.
Vypadá to sice, jako bych se úplně vypařila, ale věřte, že i v téhle obrovské pauze jsem pořád byla aktivní- byla jsem na foodblogerském srazu v chefparade, (který byl mimochodem fakt super), psala recenze, pekla na zakázku jako o závod, připravovala pro vás další Apetit piknik s mou maličkostí (!!! nemůžu tomu zase uvěřit !!!), a také jsem se náhodou dostala k tomuto projektu od Vaříme.cz.



Abych vás krátce obeznámila s projektem. Každý týden sestaví šéfkuchař Roman Dolejš menu se spoustou jídel. Vy si vyberete, na které máte zrovna chuť, a domů vám dovezou suroviny, které na to potřebujete, a ještě jsou přesně odvážené na množství 1 porce (nebo pokud jste si objednali porcí víc). K tomu dostanete přesný návod, jak postupovat při přípravě jídla. Je to hrozně jednoduchý! Vaření nikdy nebylo snazší. 

Měla jsem tu čest vyzkoušet Hovězí vývar se sýrovými placičkami, Skleněné nudle s hovězím soté a Quesadillu s kuřecím masem a rajčatovou salsou.



Hovězí vývar se sýrovými placičkami byl zajímavý. Celer přišel na kusy a už byl trochu oschlý, ale jinak byly suroviny v pořádku. Hovězí vývar přišel hotový, vařili ho u Paukerta. Byl trošku víc kyselý, než by normální vývar měl být, ale vcelku dobrý. Na placičky bylo dle mého vkusu příliš housek a málo mléka. Celkově toho bylo moc, placičky vyšly 4 na jednu porci a zeleniny bylo taky dost, jen vývaru bylo málo.Nikdy jsem předtím nejedla pivní sýr, možná proto, že tak příšerně smrdí, ale tady v placičkách mi vůbec nevadil, kupodivu. Takže polévka dobrá, ale že bych z toho byla nějak odvázaná se říct nedá. Za to ty nudle!!!




Skleněné nudle s hovězím soté byly prostě úžasný. Chutnaly pravě asijsky, což se mi doma nikdy předtím nepovedlo. Nudle super, hovězí svíčková byla skvělá, nádherný maso, prostě skvělý. Bylo tam teda docela dost chilli. Ve finále jsem pokrm musela víc podlít, ale to nebyl problém.



Kuřecí quesadilla byla taky super, byla velká, nápaditá, k tomu různý salsy, a hrozně moc dobrá! :)




Na závěr bych chtěla říct, že se mi tenhle projekt moc líbí. Suroviny jsou kvalitní a čerstvé. Myslím, že pro člověka, který je začátečník, nebo se s přípravou jídla nechce moc zabývat, je tohle ideální. Mně teda normálně celý proces vaření nevadí, ale je spoustu lidí, kteří to moc nemusí nebo na to prostě nemají čas. A nabídka jídel je luxusní, vždycky bych snědla minimálně polovinu menu. Super! Velká pochvala.

Cherries on Top na Apetit pikniku podruhé!

$
0
0
Jsem hrozná. Tohle asi desátý příspěvek, který začíná touhle větou, ale prostě jsem. Většinou je mojí výmluvou že nemám vůbec čas, ale mám pocit, že je to pravda, i když bych si asi nějaký ten čas na napsání článku našla. Ti, kdo mě sledují na instagramu (pokud ne, šup followujte @barbrabrak) mají nejspíš pocit, že jsem se vypařila a pověsila to na hřebík, ale opak je pravdou! A tady máte jeden důkaz. Dávám to sem fakt hrozně pozdě, za což se taky omlouvám. Doufám ale, že se na Apetit piknik chystáte tak jako tak, tak se stavte na kus něčeho sladkého :)

Cherries on Top vás totiž srdečně zve na letošní ročník Apetit Pikniku!

Jo, stále tomu nemůžu uvěřit, ale je to tak! A na co se letos můžete těšit?
Opráším staré evergreeny i přidám něco nového, a znovu vám vyšvihnu Skandinávské dezerty, jako minulý rok! A co to bude konkrétně?
Daimkake, norský milovaný koláč z mandlí, čokolády a klasické dobroty Daim (švédsky dajm), kterou stoprocentně znáte z Ikey, nebo z nepříliš povedené verze čokolády Milka Daim.
Blåbær Ostekage, dánský borůvkový cheesecake nabušený lesními borůvkami od korpusu až po vrsvu zakysané smetany na vrchu.
Prinsesstårta, švédský národní dort z piškotu, čerstvých malin, krému, šlehačky a marcipánu v jeho mini verzích.
Kransekake, norsko-dánský slavnostní "dort" z mandlí, skládaný po vrstvách do kornoutu.
A nakonec Kanelbullar, švédské skořicové šneky z kynutého těsta v jejich typickém tvaru.
Tak co, těšíte se? Já totiž hrozně! :)

A teď pár infomací.
Kdy? V sobotu, 21. června 2014
Kde? V parku na Karlínském náměstí
V kolik hodin? Bojovala jsem o dopolední směnu a mám co jsem chtěla, takže od 10:00 do 14:00!


Na všechny se moc těším, i když přijdete jen pozdravit! :)


Kam Cherries on Top za osm měsíců spělo, a jak to bude dál

$
0
0
A je to tady, oficiální comeback na foodbloggerskou scénu. Většina mých čtenářů utekla, a já se jim ani nedivím, protože osm měsíců je fakt dlouhá doba. Měla jsem ale čas přemýšlet. Jak to bude dál, jestli vůbec pokračovat, a když jo, tak jak.

Ze začátku jsem si říkala, že na to kašlu, že stejně nemám na takový věci čas a že toho času to zabírá opravdu dost. Pár měsíců jsem byla rozhodnutá. Pak ale přišel zlom. Když jsem něco pekla nebo vařila, v duchu jsem se přistihla, jak přemýšlím nad tím, jak musim čtenářům napsat, že tohle je teda pěkně na** olej a že si mají koupit jinej a že příště radši nasekat tu mrkev na nudličky než nastrouhat.  A že až to budu dávat na blog tak musím zdůraznit, že se to druhej den v podstatě nedá jíst a ať to teda koukaj sníst hned, jak to vyklopěj z pánve. A pak mi docvaklo- no jo, ale já vlastně už blog nepíšu. A jelikož se to stávalo v posledních měsících u všeho, co jsem v kuchyni dělala, řekla jsem: "a dost." Nezahodím všechnu práci za hlavu a pustím se do toho zase naplno!

Co se změní?
Tuhle otázku jsem promýšlela dlouho. No, v první řadě se změnil design blogu, jak jste si určitě už všimli.
Za druhé, už dlouho si hraju s myšlenkou udělat tenhle blog víc osobní. Zatím to byla jenom snůška receptů, a vlastně nic víc. Stejně jako rostu já, měl by se mnou růst i blog. Už mi není 12 a nepeču jenom vánoční cukroví, už taky prožívám něco, co za to stojí.
Tři. Z pečení jsem se dostala i k vaření a dost mě to baví, takže můžete čekat slané a hlavně asijské recepty.
Za čtvrté, přidala jsem rubriku cestování. A proč? Jeden z důvodů, proč jsem teď nepsala blog je, že jsem prakticky celý rok byla jednou nohou z Česka ven. Začalo to v zimě lyžováním v Rakousku, pokračovalo to koncertním turné s orchestrem v Dubaji a Abu Dhabí. V květnu jsme byli na týden s Martinem naposledy navštívit jeho babičku v Norsku v Oslu. V červenci jsem se nějakou šťastnou náhodou ocitla na deset dní v New Yorku, a na konci července a začátku srpna jsme procestovali Berlín a Skandinávii- Dánsko, Švédsko, a mé navždy milované Norsko. Na to, že se to událo prakticky v pěti měsících je toho opravdu hodně, a hlavně jsem objevila taková místa, která by se vám myslím mohla líbit.

O tom všem bych vám chtěla psát. Měli byste zájem? Nemůžu se dočkat, až se do toho znovu pustím! :)

A co jste prošvihli za posledních 8 měsíců v obrazech?





Apetit piknik 2014

Apetit piknik 2014

Kransekake, Apetit piknik 2014





Cupcakes na školní zahradní slavnost


Nálepky s novým logem





Foodbloggerský piknik s Lotus grillem


Moje první výhra v životě- skvělý lotus grill!
Švédsko, Fjälbacka
Švédsko, Malmö

Kavárna v Oslu
Berlín, The Barn
NYC, pohled z Empire State building




Velký průvodce New Yorkem - jaký je, a kam stojí za to vyrazit

$
0
0


Tak je tady slibovaný článek o tom, jaký je New York a jak ho vidím já. Nakonec je tak o dvě strany delší, než jsem plánovala, tak komu se to nechce celý číst, scrollujte až ke konci, najdete tam seznam míst, které stojí za to navštívit. Z New Yorku mám vlastně daleko víc dojmů, než jsem si myslela, a tady jsem to všechno nějak shrnula, tak příjemné počtení :)




Sednu do letadla a usínám ještě dřív, než vzlítneme. Nikdy mi letadla nedělala problém, vlastně ten pocit, když se vám zhoupne při startu žaludek miluju. Vždycky to předchází něčemu novýmu, nějaký další kapitole. (Pokud to teda neni soustavný zhoupávání, když sedíte v malym plechovym letadýlku kterýmu nefunguje polovina přístrojů a váš kluk to pilotuje a myslí si, že byste rozhodně měli zažít stav nulový gravitace.)
Hrozně moc chci vidět New York z letadla seshora, jako ve filmech, ale nějak asi letíme z jiný strany, takže se to tentokrát nekoná. V hlavě se mi točí věci jako: v New Yorku není nic nemožné, v New Yorku je všechno, není tam nic co bys chtěla a tam nebylo, je to New York. Je to New York.

pohled z Empire State building
Přistáváme, bum, prásk, kontrola, proč jste v Americe, kde budete bydlet, byla jste někdy v teroristické organizaci, účastnila jste se někdy sabotáže, autobus z letiště za 16 dolarů do centra, hodinu a půl cesta, šílená zácpa, vláčení kufrů po ulici s těma nejšílenějšíma řidičema co jsem kdy potkala, WiFi v hotelu za 15 dolarů na den, postel. Za cirka 5 hodin jsem se dostala z letiště na hotel, byla jsem totálně vyčerpaná, a můj první pocit z toho rozhodně nebyl dobrej.

Byla jsem šíleně zklamaná. První tři noci jsme bydleli v hotelu přímo tři bloky od Times Square. Příšerný množství turistů a strašnej hluk. Ze začátku jsem pořád hledala, protože jsem nutně chtěla najít pravý New Yorčany, ale setkala jsem se vždycky jenom s Indama, Pákistáncema, Afroameričanama, Mexičanama a podobně. A pak mi to docvaklo- hledám něco, co už jsem našla. Pravý New Yorčani jako Carrie ze Sexu ve městě tady sice asi budou, ale nebude jich hodně. Tyhle recepční v hotelu, řidiči taxíků a autobusů, prodavačky v obchodě, to jsou New Yorčani. Jakmile jsem si to uvědomila, moje nechuť trošku povolila, protože jsem měla o jednu starost míň.

Já jsem od New Yorku očekávala všechno, a tahle realita mě praštila přímo mezi oči. Hrozně nepříjemný lidi. Ať už prodavačky, kolemjdoucí nebo servírky, žádná se neusměje a kouká na vás tak, že máte chuť co nejdříve zmizet. Jediný, kde byly milý, byl obchod Victoria’s Secret. Příšerný vedro v metru, kde si mimo jiné musíte pořád hlídat kabelku. Další nepříjemný lidi, který vám pořád cpou pod nos okružní výlety.


Jestli něco nenávidím, tak to jsou turistický atrakce. Větší otravu než sedět ve vyhlídkovym autobuse a poslouchat průvodce fakt neznám. Nicméně jsem byla přinucená jít aspoň na Empire State building, a musím říct, že za to jsem ráda. Vidět to všechno takhle seshora je docela ohromující. Navíc vám při vstupu udělají povinně krásnou fotečku před zeleným plátnem, a když vycházíte, můžete si jí za pouhých 20 dolarů koupit. :D Jelikož jsme si chytře koupily lístek na Empire State na ulici, stál nás dohromady jen o 20 dolarů víc, než by stál u pokladny. Nadruhou stranu byla v ceně okružní plavba na lodi (Yes!!!), takže jsem se podvolila podruhý a naposled, a přetrpěla i loď.

Tak abych se dostala k jádru věci, tedy k jídlu. Ti z vás, co mě sledují na instagramu, si mohli všimnout, že jsem v New Yorku nejedla v podstatě nic jinýho, než japonskou polévku ramen a sushi. Hrdinně jsem se jednou odhodlala, že zkusím fastfood, ale vycouvala jsem z něj po prvních pár krocích. Na to nějak ještě nemám žaludek. Největším problémem pro mě byla snídaně. Když jsem na dovolený, mojí nejoblíbenější částí jsou snídaně, vždycky někam vyrazit a posedět. Tady v New Yorku jsem nabyla dojmu, že něco takového neexistuje. Většinou si hledám na internetu předem, kam by bylo dobrý zajít a ve většině případů to funguje. Ale ne v New Yorku. Tady totiž zapomínáme, že je tady najednou víc lidí s úplně jinýma chutěma, co o tom ještě ke všemu rádi píšou. Takže jsem se například vydala na snídani do Pick a Bagel, což mělo hodnocení 9,3 z 10. Přišla jsem, a na výběr bylo asi 100 druhů bagelů, přičemž v každém bylo všechno. Losos, slanina, salát, smažená cibulka a rajče je jen jedna z mírnějších kombinací. 


Náš režim jsme nastavily následovně, ráno kolem 9. snídaně a pak až večeře kolem 6. večer. V New Yorku se toho děje tolik, že na jídlo prostě není čas. Ve finále jsme naše snídaně ustálily v Cafe Europa, kde měli moc dobré ciabatty, ale stejně to nebylo ono.
Jestli se něco v New Yorku nedá pít, tak je to kafe. Asi tady určitě narazíte na speciální kavárny s dobrou kávou, ale většinou se tady cappuccino ani cafe latte nerozlišuje, prostě dostanete obrovský kelímek napěněného ředěného cosi. Buhužel Starbucks tady většinou bývá tou lepší volbou.

Asi jsem si už postěžovala dostatečně. Po třetím dnu to konečně přišlo. Procházela jsem zrovna Hanover Square, kousíček od Wall street. Uprostřed byl maličký park a lidé seděli kolem na zídce a obědvali něco, co si koupili v nedalekých bistrech. Celý to bylo hrozně klidný, byl nádhernej den a najednou na mě udeřila ta atmosféra a řekla jsem si- to je ono. To je to, co celou dobu hledám.

kousek od Central Parku
Úplně jsem potřebovala 6 až 7 dní, abych si zvykla na to, jak to tu chodí a na to tempo, který je šílený. A víte co? Po tom týdnu už jsem jenom chodila ulicema bez foťáku a užívala si to, a bylo to super. Zhruba pětkrát denně mě někdo zastavil, jestli nevím, jak se dostat tam a tam, a já z toho měla obrovskou radost. Nejen proto, že si nejspíš  mysleli, že jsem místní, ale taky proto, že jsem jim ve většině případů byla schopná říct kudy. Co do orientace je totiž New York hrozně jednoduchej, jenom do toho musíte proniknout :). Je to taky místo, kde když si na chvíli sami nějak sednete na schody, dřív nebo později se ukáže někdo, kdo si s vámi bude chtít povídat a bude se chtít podělit o svůj životní příběh. Poslední den jsem jen smutně šla po Sohu, které jsem si zamilovala a říkala si, škoda že už jedu pryč. Další týdny by mi vůbec nevadily :)

SoHo

Tady dávám tip na stránku, kde jeden chlapík fotí lidi na ulici v New Yorku a povídá si s nimi. Je to neuvěřitelně krásný a inspirativní, tak pokud neznáte, mrkněte na to :)
Humans on New York


A kam se teda v tom New Yorku vydat?

Pokud jde o čtvrti, nejvíc mě nadchlo SoHo a Little Italy. Chinatown byl docela zklamáním, a jídlo které jsme si tam daly bylo to nejhorší, co jsme za celou dobu měly. Central Park nádhera samozřejmě, a Upper West i East Side byly jak vystřižené z filmu. Jo, Bronxu se vyhněte, já jsem omylem nasedla do Express metra na 42. ulici a vyvezlo mě to až na 129., a fakt jsem měla srdce v kalhotách.

1. Totto Ramen

366 W 52nd St (btwn 8th & 9th Ave)

Můj první spot co se ramenu týče, a asi ze všech nejslabší. Vydaly jsme se tam večer kolem 9., a musely jsme se zapsat na waiting list a čekat třičtvrtě hodiny, než se uvolnilo místo. Musím teda říct, že předkrm sashimi z tuňáka s avokádem a česnekovou pastou byl excelentní. Ramen podle mě ale značně pokulhával, dala jsem si Miso. Vývar byl docela nevýrazný, a plavající bůček mě nijak nenadchnul. Nicméně hodnocený je to všude skvěle a narváno bylo k prasknutí, tak třeba jsem nevychytala dobrej den.


2. Ladurée

398 W Broadway (Spring Street)

Světoznámá francouzská cukrárna má svojí pobočku v SoHu, a neni vůbec malá! Nádherná kavárna s ještě nádhernějšími dezerty. Odcházely jsme o kilo cukru těžší a o pár desítek dolarů lehčí. Citronový sorbet byl úžasný. Karamelové Mille Feuille bylo pohádkové, ale možná ho na mě byl moc velký kousek, a makronka s květy z pomeranče byla prostě neuvěřitelná. Aaach.



  







3. Sapporo

152 W 49th St (btwn 6th & 7th Ave.)

Na tuhle restauraci jsem narazila úplně náhodou. Prostě jsem šla a měla jsem hlad, a tahle nevypadala draze, tak jsem do ní zaplula. Jejich Tokyo Ramen byl šíííleně dobrý. A knedlíčky gyoza jakbysmet. Standartní cena za ramen 10 dolarů, což je průměr. Totto ramen strčí dvakrát do kapsy! Hlavně tam vidíte jen samý místní japonce, žádný turisty. Prostě pohádka.




4. MoMA, Museum of modern art

11 W 53rd St (btwn 5th & 6th Ave)

Jedno z nejlepších museí, ve kterých jsem v New Yorku byla. Nádherný světlý prostor, 5 pater moderního umění a pro studenty za 10 dolarů, paní ani nechce vidět studentskou průkazku. V pátek večer pro všechny zadarmo. Všechny pecky najdete tady, od Monetových leknínů počínaje Warholem konče. Taky jsem narazila na jeden obraz, který jsem si chtěla hned odnést domů. Mrknu na tabulku a hele, Kupka! Je vidět, že mám vkus. Mít pár milionů navíc, nevadilo by mi ho mít v pokoji. Nebo aspoň Lichtensteina…

























František Kupka v MoMA

Monetovy lekníny

5. Café Frida

Columbus Ave (W77 Street)

Další podnik, na který jsem narazila náhodou. Je kousek od Central Parku a specializuje se na mexickou kuchyni. Zajděte na guacamole, protože jste určitě lepší nejedli! Aspoň já teda ne. Myslím si, že tajemství je v tom, že mají prostě perfektní a akorát zralá avokáda. A vůbec tady ovoce obecně bylo skvělý. Jak to ti New Yorčani dělaj…


6. The Metropolitan Museum of Art

1000 5th Ave (btwn E 80th & E 84th St)

Tak to je klasika. Až si budete dávat jako snack guacamole ve Fridě, projděte si pak Central Park a zamiřte k Metropolitnímu muzeu. Jenom dívat se na něj z venku je impozantní. Pokud seberete odvahu jít dovnitř, určitě se nesnažte to projít celý, na to člověku den nestačí. Mě osobně teda egyptský vázy nijak nevzrušujou, celý jsem to proběhla až k výstavě fotografií Garryho Winogranda, a to stálo za to.


7. Fika

všude možně

Švédská kavárna, kterou jsem si zamilovala. Trošku mě zklamala, když jsem zjistila, že je to řetězec, ale na druhou stranu, co v New Yorku není. Všechno je tu buď obrovské nebo to má milion dalších poboček. Mají dobrou kávu, což jsem obzvlášť tady ocenila. Vyrábějí si vlastní pralinky, a jejich kardamomový/skořicový šnek je výborný. Fika ve švédštině označuje odpolední přestávku, tedy čas na kávu a něco k tomu.



8. Tabata Noodle Restaurant

540 9th Ave (btwn W 39th & W 40th St)

Poslední místo s ramenem, které vám doporučím, protože od té doby, co jsem ho tady ochutnala, jsem nechtěla jíst jiný. Vyzkoušela jsem Shio, Shoyu i Tonkotsu a všechny byly tak skvělé, že mě vždycky srdce zabolí, když si na něj vzpomenu. Rozhodně věc, kvůli které bych jela znova :D. Co tady v Praze chybí, je rozhodně nějaký pořádný ramen bistro. Nechtěl by se do toho někdo pustit, co? :)

9. The Market NYC

159 Bleecker St (Thompson & Sullivan)

Super prostor s malými obchůdky různých designerů. Najdete tu spoustu vintage bot, oblečení, a hlavně šperků a podobných cetek. Nejvíc se mi líbilo ve vrchním patře, kde jeden hipster vyráběl květinové věnečky do vlasů. Mimo jiné měl i skvělá pánská trička a tašky, doteďka mě mrzí, že jsem víc nefotila ani si nic nekoupila.


9. NY Cake

56 W 22nd St (at 6th Ave.)

Tak tohle byl ráj, a bude rájem pro všechny zapálené cukráře a cukrářky. Obrovský obchod s věcma na pečení, a všechno, na co si vzpomenete, tam bylo. Představte si Fialu, ale pětkrát tak většího a s desetinásobným sortimentem. New Yorčani teda všude píšou, že je to overpriced, ale to asi ještě nebyli ve Fialovi. Nechala jsem tam 80 dolarů, a to jsem se fakt hodně krotila. Klidně bych tam nechala 200. Nebo 300. Trošku jsem se modlila pak na letišti, protože jsem si koupila pytlík se směsí na cukrovou hmotu, a vypadalo to trošku jako drogy :D Ale naštěstí ničeho si nevšimli. Tohle je další důvod proč do New Yorku. Košíčky na cupcakes všeho druhu, zdobení úplně na jaké si vzpomenete, Valrhona navážená přesně po množství, které potřebujete… Ještě teď se z toho nemůžu vzpamatovat.

10. Brooklyn Flea market Williamsburg

East River State Park (Kent Ave & N 7th St), Brooklyn

Takhle má vypadat blešák. Věc, kterou byste neměli o víkendech v Brooklynu propásnout. Najdete tu jak staré krámy všeho druhu, tak nové designerské kousky, a dokonce i jídlo. Já jsem jen chodila kolem a oči mi přecházely. Navíc je to až neuvěřitelně živý místo, takže tohle je totální must-see!!! Narazila jsem dokonce i na ramen burger :D. Neměla jsem na to ale úplně žaludek, posuďte sami.




11. Izumi Sushi

139 W 28th St (btwn 6th & 7th Ave)

V New Yorku si dejte sushi, a ne jen jednou. Já jsem tady byla třikrát. Hledala jsem něco levnějšího, sushi tady totiž může být i pěkně drahá záležitost. Tenhle podnik je příšerný co se do prostředí týče, ale jinak sushi je vynikající. Musíte se trochu dostat do toho stylu objednávání, protože tady jsou nejpopulárnější obrácené rolky, a objednává se vždycky celá rolka. Nerozlišují maki a nigiri, takže budete mít problém v lístku najít nigiri. Když si objednáte roll, očekávejte celou rolku s rýží na vrchu, klasické maki se tu nenosí. Pokud tam máte salmon sushi, z 80% to bude lososové nigiri. Co se vyplatí, je zajít na obědy, většinou do 3 hodin. Je to o dost levnější. New York je pověstný svými šílenými kombinacemi, většinou jsou v sekci “special roll”. Ty rozhodně ale musíte ochutnat! Co třeba krabí maso v těstíčku, avokádo, okurka, chřest, losos a tuňák v jedné rolce? Nebo třeba úhoř, losos, tuňák, avokádo, tobiko a okurka s unagi omáčkou v druhé? Já vím, zní to šíleně, ale řeknu vám, je to strašně moc dobrý.



Co do obchodů s oblečením vám moc neporadím. Nemyslete si, že si tady nakoupíte celej šatník, pokud teda s sebou nemáte fakt hodně peněz, protože je to většinou stejně drahý nebo dražší než u nás. Všechny ceny jsou tu v obchodech bez daně, takže vás to nejednou u pokladny překvapí. Já jsem navíc nějak celou dobu nechytla nakupovací náladu (asi mi přeskočilo).

Forever 21 - obchod s levným a módním oblečením, něco jako naše C&A ale lepší

Victoria’s Secret - tady jsem si nakoupila, mají super kvalitní spodní prádlo, určitě znáte :)

Urban Outfitters - můj nejoblíbenější obchod s oblečením, kromě krásných kousků mají i gramofonové desky, spoustu krásných knížek a maličkostí

Brandy Melville - značka s krásným a pohodlným oblečením

A tradičně Gap - je to americká klasika, tak tam mrkněte, stejně jako do její odnože Banana
Republic


Kráása, no ne? :)

A kam jsem se chtěla ještě podívat, ale nestačila jsem to?

Kitchen arts and letters- knihkupectví zaměřené jen na kuchařky a knihy o jídle, z obrázků vypadá hrozně nádherně a mají toho opravdu kvanta

Green Flea Market - bleší trh u Central Parku, mají otevřeno jen v neděli

Saturdays Surf NYC - kavárna s krásnou zahrádkou, kam prý stojí za ti zajít

Momofuku Noodle Bar - naprostý New Yorský fenomén, který by měl každý jako já navštívit, jen byl trošku z ruky

Ippudo Ramen - další skvělý ramen

Yebisu Ramen - a zase ramen :D

Mille Feuille - cukrárna, kterou si otevřel jeden z učňů Pierra Hermé, prý fenomenální

Once upon a Tart - koláče, koláče a koláče

Francois Payard Bakery - snad není co dodat :)



Asi jsem vás totálně vyčerpala, stejně jako sebe. Neplánovala jsem tak dlouhej článek, jenže když mě se tak dobře psalo… :) Myslím, že New York jsem určitě nenavštívila naposled.

Shōyu Ramen

$
0
0

V předchozím článku o New Yorku jsem vlastně nepsala o ničem jiným, než o japonské polévce Ramen. Vytvořila jsem si na ní doslova závislost, a po návratu domů na mě začala doléhat už po pár dnech. Rozhodla jsem se teda, že vezmu iniciativu do vlastních rukou a vrhnu se na ní od základu. Na internetu jsem našla spoustu takových divných rychlo receptů, které jsem teda sama kdysi zkoušela a byly dobré, ovšem pravý Ramen je úplně jiný kafe, společnýho to má jenom vajíčka na vrchu. S tou trochou, co jsem našla, jsem pak sestavila odlišný recept. Je to skvělý. Vývar má charakteristickou plnost a je pořádně silný. Samozřejmě že se nemůže rovnat těm z New Yorku, ale myslím, že jsem našlápla na dobrou cestu za tím pravým.


Není to tak, že by existovala jen jedna cesta, jak Ramen vytvořit. Druhů Ramenu je spousta, téměř každý region v Japonsku má svojí vlastní variantu- Shio, Tonkotsu, Miso, atakdále. Mně osobně nejvíc zachutnal Tonkotsu a právě Shōyu, pro svojí neuvěřitelně plnou chuť. Wikipedie píše, že se Shōyu dělá z kuřete a zeleniny, ale ve všech receptech, co jsem našla, hrálo roli vepřové. Dokonce i v NY jsem na něm vždycky dostala plátky vepřového masa. Já teda normálně vepřový nemám ráda a při představě, že bych z něho měla jíst vývar se mi nedělá úplně dobře. Nicméně, když jsem poprvý Ramen ochutnala tak jsem to nevěděla, a pak když jsem se to dozvěděla tak už stejně bylo pozdě, protože moje láska byla dokonána. Takže tak.

Důležitou věcí ve vývaru hraje řasa Kombu. Seženete jí v obchodu s japonskýma potravinama nebo dokonce i v některých tržnicích. Bez ní vývar ztratí takový příjemný podtón, který ničím jiným nedocílíte. No, musím se přiznat, že i bez ní to jde, protože já jsem svojí řasu sice získala, nicméně jsem jí tam zapomněla přidat. :D Vyhraďte si na to taky nějaký čas, protože příprava zabere zhruba dva až tři dny!


Shōyu Ramen

na 4-6 porcí
příprava: 2 hodiny
doba vaření: 7-8 hodin
chlazení: 16 hodin

na vývar:
1 kg kuřecích krků
1kg vepřových žeber (nemusí mít na sobě moc masa)
2 kusy sušené řasy Kombu

2 mrkve, oloupané
1 větší cibule, oloupaná
6cm velký kus zázvoru, oloupaný
5 stroužků česneku, oloupaných
1 velký pórek, rozříznutý podélně
2 lžíce japonského rýžového vína Mirin
2 lžíce Sake
130ml sojové omáčky 
750g vepřového ramínka
sůl, pepř

na dokončení:
4 vejce (podle toho kolik je osob, jedno vejce na osobu)
jarní cibulka, nasekaná na tenká kolečka
5 bločků ramen nudlí, vypadají takhle
bambusové výhonky
mořská řasa nori (na sushi)


V největším hrnci co doma máme, si přivedeme vodu k varu. Vhodíme do ní kuřecí krky a vepřová žebra, minutu povaříme a odstavíme. Vodu vylijeme, maso opláchneme pod studenou vodou a dáme do hrnce. Zalijeme čistou vodou tak, abychom měli od kraje jen tak 4 cm a přivedeme k varu.  Lehce osolíme a přihodíme kombu. Ztlumíme na nejnižší plamen a pomalu táhneme vývar cca 5 až 6 hodin.
Vývar zcedíme přes plátno, krky a kosti vyhodíme (nebo uschováme na jiné použití) a necháme vychladit minimálně 8 hodin v lednici, nejlépe přes noc.

Druhý den sebereme z vychlazeného vývaru všechen tuk. Připravíme si zeleninu. Vepřové ramínko nasolíme a svážeme kuchyňskou nití tak, aby nám vznikl kompaktní váleček masa. Rozpálíme si pánev s trochou oleje a orestujeme ramínko ze všech stran. Po cca 10 minutách by mělo být  maso připravené. 
Do hrnce nalijeme vývar a přidáme půl až tři čtvrtě litru vody. Přivedeme k varu, mezitím do toho naházíme mrkev, cibuli, zázvor, česnek, pórek, Mirin, Sake a sojovku. Přihodíme svázané orestované ramínko. Trochu opepříme. Ztlumíme na nejnižší plamen a vaříme 2 až 2,5 hodiny. Ochutnáme, a pokud se nám nezdá vývar dostatečně silný, ještě s vařením pokračujeme. Přidáme sojovku podle chuti. Vývar zcedíme, zeleninu vyhodíme a vepřové osušíme. Vývar i maso dáme do chladu na minimálně 8 hodin nebo nejlépe přes noc. (Maso se pak daleko lépe krájí a můžeme sebrat tuk z vývaru.)

Poslední den vyndáme vývar z lednice a sebereme všechen tuk. Přemístíme do hrnce. 
Uvaříme si vejce natvrdo, já doporučuji následující způsob: vejce dáme do hrnce do studené vody. Přivedeme k varu, vypneme sporák a vejce přikryjeme pokličkou. Vyndáme po deseti minutách. Mají pak krásné žloutky a je téměř nemožné je převařit. 
Ve slané vodě uvaříme ramen nudle a rozmístíme je do velkých misek. Z vepřového sundáme kuchyňskou nit a nakrájíme ho na tenké plátky. Přivedeme vývar k varu a zalijeme jím nudle v miskách. Na vrch naaranžujeme rozpůlená vejce, plátky vepřového, nasekanou jarní cibulku, čtvereček řasy nori

a bambusové výhonky. Můžeme podávat s opraženými sezamovými semínky a chilli olejem. 
Japonci nejdříve hůlkami snědí všechno, co se dá, a na závěr až vypijí vývar. Mně to ale přijde skvělý všechno dohromady, takže jím jak hůlkami, tak lžící. 

Itadakimasu! :)


Dánský Borůvkový Cheesecake - Blåbær Ostekage

$
0
0

Jako omluvu za mojí dvoutýdenní nepřítomnost jsem se rozhodla s váma podělit o můj nejstřeženější poklad. Odskočila jsem si (opět) do Osla a do Berlína, a jelikož mě letošek fakt docela finančně vyčerpal, myslím, že minimálně do konce roku mě tady budete vídat pravidelně. Musím říct, že se mi tento recept nedává úplně lehce. No, ale což! Myslím si, že v dnešní době nějaké kuchařské tajemství pozbývá smyslu, takže jsem se rozhodla s váma podělit o moje know-how. Nadýchaný a plný borůvek. Pokud jste ode mě neochutnali na Apetit pikniku nebo kdekoliv jinde, vsadím se, že jste nikdy nic podobného nejedli!



Budu dál pět ódu na tento úžasný dort. Je prostě nejlepší! Korpus, kde se geniálně mísí hořká čokoláda s Digestives sušenkami, úžasně ovocná borůvková bomba v podobě náplně, a doplňující tečka jako vrstva zakysané smetany na vrchu. Dánové zkrátka vědí, co dělají! Borůvky jsou totiž převážně jejich a skandinávskou doménou. 

A teď pár důležitých rad. Zkuste to neošmelit a použijte opravdu Digestives sušenky, jinak se připravíte o naprosto jiný zážitek. Neznám nic lepšího, než korpus na cheesecake právě z těchto sušenek, a hlavně se skvěle ke zbytku hodí! V pohodě je seženete v každém Marks&Spencer, 400g za 32kč, což je fakt super cena (v porovnání se vším ostatním co tam mají).
Dále. Můžete použít mražené borůvky, ale dejte pozor, aby byly lesní. Ty velké kanadské jsou sice pěknější, ale nemají prakticky žádnou chuť a barvy z nich taky moc nevyrazíte. Připravili byste se o nádhernou fialovou barvu (fakt nekecám, neni to vůbec přibarvovaný a ani photoshop si s barvama a kontrastem nehrál!). A to nemluvim o chuti.


A nakonec, pokud budete servírovat návštěvě nebo se s ním budete chtít prezentovat jinde, pečte ho klasicky. Pokud vám ale zas tak na vzhledu nesejde a nebo si ho chcete nechat pro sebe, pečte ho jako cheesecake- tudíž na mřížce nad pekáčem s vodou. Bude pak daleko nadýchanější a bude se víc rozplývat na jazyku. Jeho nevýhodou ovšem je, že se pak hrozně debilně krájí. Lepí se to příšerně na nůž a střed řezu zůstává přilepený ke zbytku, no prostě katastrofa, pokud se snažíte o reprezentativní kousky. Na druhou stranu když ho pečete klasicky bez vody je taky skvělej, jen trošku tužší. Ale rozhodně se s nim skvěle pracuje při krájení, a vlastně je stejně výbornej. Většinou šáhnu po týhle verzi, protože za prvý, mám ráda hezký věci a za druhý, vždycky ten pekáč s vodou vyleju do trouby a to myslím, že jí úplně dobře nedělá. 

Dánský Borůvkový Cheesecake

počet porcí: 8-12
na dortovou formu o průměru 22-24cm
délka přípravy: 1 hodina

170g Digestives sušenek
50g hořké čokolády
70g rozpuštěného másla

220g-250g čerstvých nebo mražených lesních borůvek
400g cream cheese (Philadelphia, Buko)
200g zakysané smetany nebo crème fraîche
100g krupicového cukru
2 lžíce kukuřičného škrobu

300g zakysané smetany
250g krupicového cukru
3 plátky želatiny


Předehřejeme troubu na 175 stupňů. Vymažeme dortovou formu o průměru 22 cm a vyložíme pečícím papírem, pěkně dno a boky zvlášť. 
Rozlámané sušenky vložíme spolu s nasekanou čokoládou do mixéru a mixujeme do té doby, než je ze všeho prášek. Přilijeme rozpuštěné máslo a ještě chvíli mixujeme. Směs rovnoměrně natlačíme do formy a pořádně uhladíme. Pečeme 10 minut v předehřáté troubě.
Mezitím si rozmixujeme borůvky. Já si někdy nechávám hrst stranou, aby v dortu byly i celé kusy, ale  samozřejmě dělejte podle svého uvážení, ve finále je to stejně jedno :D. V míse smícháme cream cheese, zakysanou smetanu a cukr. Já to nešlehám, protože to pak vždycky zřídne a toho se bojím (:D), takže to beru jenom míchacím nástavcem. Vmícháme všechny borůvky a kukuřičný škrob. Směs nalijeme na předpečený základ a pečeme asi 40 minut, povrch by neměl vypadat moc mokře, jen uprostřed by se měl trošku třást. Vyndáme z trouby a necháme úplně vychladnout, nevyndaváme ale z formy.
Plátky želatiny namočíme do studené vody tak na 10 minut. V kastrůlku si rozehřejeme zakysanou smetanu s cukrem. Neměla by se vařit, ale neměly by v ní být celé krystalky cukru a měla by být tekutá. Odstavíme, vmícháme vymačkanou želatinu a důkladně promícháme. Nalijeme na upečený korpus a šoupneme do lednice na pár hodin nebo přes noc, než horní vrstva ztuhne.

New York Style Sushi

$
0
0

Jestli jste četli můj článek o New Yorku, jako že asi jo, nejspíš jste si všimli odstavce o sushi. Sushi v New Yorku je totiž to nejlepší, co jsem snad kdy měla. Oprava, sushi v newyorském stylu je to nejlepší, co jsem kdy měla. Pár měsíců před NYC jsem totiž už tohle sushi ochutnala, a to u mého skvělého přítele a učitele konverzace, Gordona. Gordon je z Ameriky, a opravdu ví o čem mluví. Myslím, že jeho sushi snad nic nepředčilo ani v NYC.  A já se s váma rozhodla o všechno podělit!

Ne, že bych se chtěla nějak považovat za sushi mastera nebo něco podobnýho, ale nějakej pátek už ho dělám, a myslím si, že výsledky jsou ucházející. Pokud máte ale svoje vlastní tipy, budu nesmírně ráda za jakoukoliv radu! :) Ze začátku se vám asi bude zdát, že mi přeskočilo, protože některé suroviny jsou totálně zarážející, aspoň co se sushi týče. Když mi poprvý Gordon říkal, že nejlepší sushi je s česnekem a bazalkou, v hlavě jsem si klepala imaginárním prstem na čelo a říkala si: "To se asi *** ne, no ale je fakt že ty Američani jsou hrozný prasata." Pak jsem ale ochutnala a všechno bylo jinak. Už se mi ani nechce věřit, že bych snědla klasické maki s okurkou a nezastesklo se mi přitom po úhoři s mangem.


Začneme surovinama. Teda, ono to zas tak dál než k surovinám ani nejde, protože suroviny jsou klíčovou věcí. Všechno by mělo být maximálně čerstvé a zralé. Avokádo, mango a ostatní by mělo být v akorát tak zralém stavu, jenom tak dosáhnete maximální chuti. Ryba, a na to dávám důraz, by měla být opravdu čerstvá, čehož kusem ryby ze supermarketu nedocílíte. Za mě můžu doporučit Makro, mají tam velký obrat, tudíž ryby by měly být čerstvé. Naposled jsem si přivezla lososa z Norska, kde prodávají ty nejlepší nádherné filety už očištěné a krásně zabalené, ale to už je spíš jiná. 

V poslední době dělám už jenom obrácené rolky se sezamem, chutnají všem nejvíc a vypadají zajímavě. Sezam kupuju zásadně v tržnici, jak černý, tak bílý. Mají je tam ve velkých pytlících za 40kč, což je super. Vůbec, myslím že pokud vás trochu asijská kuchyně bere, měli byste navštívit nějakou vietnamskou tržnici, je to hrozně zajímavá zkušenost a mají věci, které nikdy jinde neseženete. 

Alfa a omega všeho je rýže. Určitě kupujte rýži přímo na sushi určenou, jinak to zas tak skvěle nedopadá. Jinak se lepí, jinak se chová v různých situacích a podobně. S rýží jsem pořád na vážkách, jednou se povede, jednou ne, jednou se připálí... Řešením je nejspíš rýžovar, ale ten já nemám, takže vařím klasicky na plotně.


Obrácené sushi rolky

na 8-10 rolek
čas přípravy: 2 hodiny

na sushi rýži:
2 hrnky sushi rýže
1/3 hrnku rýžového octa
1,5-2 lžíce cukru
1 lžička soli
---
mořská řasa nori
---
Tady je výčet surovin, které nejčastěji používám, a které se mezi sebou dají libovolně kombinovat:
Avokádo
Losos
Unagi (úhoř s unagi omáčkou)
Mango
Philadelphie
Čerstvá bazalka
Česnek
Lístky koriandru
Citron
Makadamové ořechy
---
bílý a černý sezam


Rýži proplachujeme v hrnci pod studenou vodou, dokud se nám nezdá dostatečně čistá. Mělo by na to stačit asi 10 propláchnutí. Přesuneme do síta a necháme pár desítek minut okapat, dokud většina přebytečné vody neodteče. Přesuneme rýži zpátky do hrnce a přidáme studenou vodu v poměru 1:1, čili 2 hrnky vody na 2 hrnky rýže. Přivedeme k varu a stáhneme na nejnižší plamen. Vaříme ještě asi 10-13 minut, dokud není uvařená. 
Mezitím si připravíme nálev, prostě smícháme rýžový ocet, cukr a sůl. Já to někdy ještě strkám na pár minut do mikrovlnky, aby se všechno rovnoměrně promísilo. 
Když máme rýži uvařenou, přendáme jí do nekovové mísy, nejlépe dřevěné nebo skleněné. Rychlými pohyby jí převracíme aby se zchladila, aspoň na nějakou vlažnou teplotu. Rýži nemícháme, to abychom jí úplně nerozmašírovali. Přilijeme nálev a opět pár krátkými pohyby všechno promícháme. Před použitím přikryjeme mokrou utěrkou.

A jak vlastně upravit suroviny, které přijdou do sushi?



Avokádo oloupeme, rozpůlíme, vyndáme pecku a odkrojíme stopku. Krájíme na hranolky, což někdy může být zapeklitý, ale dá se to zvládnout. Podstatný je, aby kusy nebyly moc široký nebo vysoký, maximálně tak centimetr.
Mango upravíme úplně stejně, jako avokádo.
Z lososa odkrojíme kůži, opláchneme a osušíme. Krájíme dlouhé hranolky, podobně jako u avokáda. Pokud bychom chtěli nigiri, najdeme si širší kus lososa, z kterého podélně odkrajujeme tenké plátky.
Úhoře upečeme a nakrájíme na dlouhé pásy, tak centimetr široké.
Philadelphii není nějak nutný upravovat :D
Lístky bazalky překrojíme vejpůl nebo nakrájíme na proužky
Česnek projedeme česnekovačem nebo utřeme nožem, většinou tak jeden střední stroužek na rolku
Koriandr nijak zvlášť neupravujeme
Z citronu použijeme jen šťávu
Makadamové ořechy nasekáme na drobno

První krok
A jak se dělají obrácené rolky? Celkem jednoduše.

1. Řasu přepůlíme tak, abychom přeřízli kratší stranu řasy. Matnou stranou si jí položíme na podložku. Naneseme na ní úměrné množství rýže tak, aby na jedné delší straně zůstal úzký pruh volný. Prsty si průběžně namáčíme do studené vody, aby se rýže nelepila. Měla by sem tam prosvítat, takže na to nedávejte obrovskou kopu. Taky jí na to nijak zvlášť nepřitlačujte. Posypejte sezamem a přikryjte kusem potravinářské fólie.
2. Pomocí podložky to obraťte tak, abyste měli lesklou stranu řasy nahoru. No a na to nandejte náplň podle libosti, a zarolujte. Tu náplň skládejte ke straně, kde je kus toho volného pruhu bez rýže. A je to! Krájejte vyloženě ostrým nožem a před každým zakrojením ho namočte do studené vody.

Aaa druhý krok

Takže, a jaké jsou nejlepší a nejosvědčenější kombinace?


Losos, avokádo, mango
Avokádo, Philadelphie, bazalka, česnek, makadamové ořechy
Philadelphii rozetřeme na avokádo, česnek rozprostřeme rovnoměrně po celé délce

Losos, mango, philadelphie
Losos, avokádo, Philadelphie, makadamové ořechy
Další skvělé kombinace:

Úhoř, avokádo, makadamové ořechy
Úhoř, Philadelphie, losos, makadamové ořechy nebo kešu
Úhoř, česnek, bazalka
Úhoř, losos, mango
Tuňák nebo losos, bazalka, česnek, avokádo, makadamové ořechy 
Úhoř, citron, koriandr, okurka, makadamové ořechy

A tak dále a tak dále... Nebojte se kombinovat, v tomhle se nedá nic pokazit! :)

Cupcakes se zeleným čajem a krémem z bílé čokolády, plněné slaným karamelem + CUPCAKECUP 2014

$
0
0

Jestli mě sledujete na facebooku nebo na instagramu, nejspíš jste si předevčírem všimli jedné neuvěřitelné věci- vyhrála jsem Cupcakecup, a to hned dvakrát. Když jsem poprvý viděla, že se něco takovýho pořádá, řekla jsem si, proč ne? Podotknu, že cupcakes jsem před tím dělala asi jen třikrát v životě, a to jsem si ještě před pár lety dala předsevzetí, že něco takovýho nikdy dělat nebudu, protože je to na mě moc mainstream. No nicméně názor jsem změnila, protože zkrátka něco tak hezkýho jako je cupcake jen tak nenajdete, a navíc to dokáže být dost dobrý. No a já to vyhrála! To byla jediná věc, kterou jsem si nemyslela že se stane když jsem vyrážela z domu, potom co jsem dvakrát spálila karamel. Sama jsem byla překvapená, že jsem ze sebe vyplodila něco tak dobrýho, a říkala jsem si, že by byl hřích se s vámi nepodělit o recept :)

Letošní cupcakecup byl prostě skvělý. Sešlo se nás šíleně moc, myslím, že kolem stovky určitě. Z toho 30 soutěžících, kolem padesáti ochutnavačů, organizátorky a porota. Odborná porota se skládala z Dariny Sieglové z časopisu Apetit, Michaely Nosálové, majitelky francouzské cukrárny Saint Tropez a Kamury, kterou asi ani nemusím představovat :). Organizátorkami byly Jana z popečeníčko.cz a Jana, vedoucí Foodies Clubu. Akce se konala v pavilonu v Grébovce, počasí vyšlo krásně a atmosféra byla nádherná. K vyzkoušení byly na místě taky krásný retro šaty od Polka Dots :) Prostě jedno povedený odpoledne.




Když vyvolali moje jméno, myslela jsem si "to si snad dělají srandu". Kolem mě bylo spoustu krásných a určitě výborných cupcakes, a můj že byl nejlepší? Po červencové výhře Lotus grillu na foodbloggerským pikniku jsem si říkala: "haha, tak třeba za deset let vyhraju něco znova". No já rozhodně nikdy nebyla ten typ, co všude sbírá ceny, spíš naopak. Takže hrozný štěstí samozřejmě. No a když vyhlásili vítěze ceny ochutnavačů, zase mě, myslela jsem, že už mě seriózně trefí šlak :D

Vyhrála jsem neuvěřitelný množství cen, a všechny strašně skvělý. Moc bych chtěla poděkovat organizátorkám, cupcakecup se podle mě krásně povedl, a těším se na další ročníky :) No a teď už k receptu na vítězné cupcakes!


Do cupcakes jsem použila japonský zelený čaj Matcha, který je ideální pro použití v pečení. Má specifickou chuť, a hlavně je v práškové podobě. Sehnala jsem ho po malých pytlíčcích v obchodě Horoskop, ale určitě ho ve větším seženete třeba v Oxalis nebo podobných obchodech. Čokoládu jsem použila Lindt, a to z jednoho prostého důvodu- bílá čokoláda u nás je průšvih. Většinou, když jsem se snažila dělat něco z bílé čokolády od Orion nebo Milky, už po rozehřátí se oddělil tuk od hmoty a celé to mohlo letět rovnou do koše. Pokud nevíte, kde bílou Lindtku sehnat, já jí sehnala ve Fashion Arena Outlet Center ve Štěrboholech. Mají tam super slevy, takže mě ve finále přišla jedna čokoláda na 40 korun, což je fakt hodně dobrý.


Cupcakes se zeleným čajem a krémem z bílé čokolády, plněné slaným karamelem

12 cupcakes

200g hladké mouky
2 lžíce kukuřičného škrobu
200g cukru
2 lžičky pečícího prášku
1/2 lžičky soli
8-10g čaje Matcha (já dala 6g, a byly takový vybledlý)
120g změklého másla
2 vejce
120ml mléka

krém:
340g kvalitní bílé čokolády (Valrhona, Lindt, Lubeca)
250g změklého másla
250g Philadelphie (nebo jiný pravý cream cheese)
1 vanilkový lusk

slaný karamel:
100g krupicového cukru
30g vody
90ml smetany ke šlehání
30g másla
1/2 lžičky soli


Den předem si připravíme krém a karamel, vyžadují totiž chladnutí přes noc.

Na krém si nad vodní lázní opatrně rozpustíme bílou čokoládu. Změklé máslo mezitím vyšleháme do světlé pěny. Čokoládu necháme vychladnout, ale ne úplně, rozhodně by neměla začít tuhnout, ale na druhou stranu by se máslo s ní nemělo rozpouštět. Vmícháme čokoládu do másla, přikryjeme a necháme odležet přes noc. Druhý šleháme, dokud krém nebude pěnovitý a změklý, neměl by být studený. Vmícháme Philadelphii a dáme odpočinout do lednice, dokud nebudeme krém potřebovat.

Cukr s vodou přivedeme k varu a za neustálého sledování necháme zkaramelizovat do jantarové barvy. Fakt na to dávejte pozor, hrozně snadno se spálí. Odstavíme z plotny a přidáme smetanu, máslo a sůl. Pozor, možná to bude trochu prskat. Až se směs uklidní, zamícháme, necháme vychladnout a dáme přes noc do lednice. 

Troubu si předehřejeme na 165°C. 
Všechny sypké ingredience kromě cukru spolu smícháme a prosejeme do mísy. Změklé máslo s cukrem šleháme do světlé pěny. Vejce prošleháme s mlékem, až nám vznikne homogenní směs. Sypké suroviny přisypeme k vyšlehanému máslu s cukrem a v robotu krátce zpracujeme do té doby, než budeme mít takové sypké hrudky, něco jako hodně jemnou drobenku. Přilijeme vaječnou směs a krátce zpracujeme, než nám vznikne lepivé těsto. Připravíme si košíčky na cupcakes, ať už do plechu na muffiny nebo jiných speciálních formiček. Plníme těstem do dvou třetin, v troubě ještě vyběhnou. Pečeme 17-20 minut, dokud špejle nevyjde ven čistá.

Cupcakes necháme vychladnout. Každý pak seřízneme do rovna, a pak do každého vydlabeme lžičkou důlek, asi tak palec hluboký a palec široký. Naplníme po okraj slaným karamelem. Krém z bílé čokolády přesuneme do cukrářského sáčku a na každý cupcakes vytvoříme ozdobnou čepici. A je to! :) 

Už úplně poslední pozvánka na Street Food Festival! :)

$
0
0
Tak je to tady, úplně nejvíc oficiální pozvánka na Street Food Festival, který proběhne 12.10. 2014, v 10:00 v Tiskárně na Vzduchu ve Stromovce! A proč vám to vlastně říkám? Protože se náhodou stalo, že já a moje druhá polovička tam budeme grilovat!

Asi si teď říkáte, že je to nějaký divný, že já přece peču skandinávské dezerty a hotovo, grilování patří chlapům. Ale chyba lávky! Můžete se těšit, že něco takového jste ještě neochutnali. A co to bude?
Vietnamské grilované závitky Bo La Lot, obalené v listu pepřovníku (La Lot), voňavé po kvalitním mase a spoustu koření. Dále pak 8 hodin tažený hovězí Rendang z Malajsie v plackách, který by měl každý alespoň jednou za život ochutnat ( a věřte mi, že to nebude jenom jednou). A jako třešničku na dortu můžete očekávat grilovaný marinovaný ananas s kokosovým krémem, se kterým jsem vyhrála můj milovaný Lotus grill, na kterém ostatně budu po celou dobu grilovat.

No, už se to blíží a já mám práce pořád nad hlavu, tak držte palce a přijďte ochutnat! :)


Nebe pod Berlínem

$
0
0

Nezvládám, mám pocit, že se na mě toho valí tolik, že ani nevím, kam skočit dřív. Ze všech stran na mě tlačí maturita, profesoři si prostě nedají pokoj a veškerý svůj čas trávím ve škole. Třikrát týdně od osmi do šesti je docela masakr. Jsem trochu naštvaná na náš debilní školní systém, místo toho, abychom měli v maturitním ročníku míň hodin a měli hodně seminářů, natřískali nám tam ještě o tři hodiny víc než minulej rok, takže trávim jen něco málo pod 40 hodin týdně ve škole. Upřímně, už se nemůžu dočkat, až z tý školy vypadnu.
Rozhodla jsem se aspoň trošku odreagovat tím, že si připomenu náš (můj a Martinův) roadtrip po severní Evropě, který začal a i skončil právě v Berlíně. Když nepočítám Oslo, Berlín je moje nejoblíbenější město vůbec. Ráda se tam vracím, a klidně bych si tam mohla každý měsíc zajet na prodloužený víkend.
Jo a proč vlastně název Nebe pod Berlínem? Protože je to knížka, kterou byste si měli teď přečíst. Ideálně se hodí na tohle období. A proč ještě? Protože jí napsal Rudiš, jeden z nejlepších současných spisovatelů u nás. A žije v Berlíně. A ta knížka dostala Ortenovu cenu. A vůbec.



Berlín je hrozně obří město. Ne, fakt si nedělám srandu, poprvé jsme si bláhově mysleli, že všude budeme chodit pěšky, ale to jsme se šeredně zmýlili. Po hodině svižnější chůze, v mém případě na podpatcích (tenisky by na mě nikdy nikdo v životě do města nenavlíkl), jsme stále procházeli celkem šedou a nezajímavou částí města. Takže pokud chcete vidět z Berlína víc a úplně se přitom nestrhat, totálně se vyplatí si koupit denní nebo vícedenní jízdenku a všude prostě jezdit metrem. Když budete vybírat ubytování, koukejte taky na mapu, protože my jsme třeba našli nejúžasnější nabídku snad vůbec, čtyř hvězdičkový hotel, luxusní a všechno, jenom za 900kč pro obě osoby za noc (podotýkám, že to bylo v sezóně!). Nicméně se ukázalo, že od centra je to pořádnej kus cesty, a na nejbližší zastávku metra je to 35 minut pěšky. No prostě to neni jako u nás, kde si z Můstku na Národku dojdete v klídku za pár minut, ale tady jsou ty stanice od sebe fakt daleko.

Takže jsme pokaždý bydleli relativně v centru u metra. Museli jsme teda dost snížit nároky, jakože společná koupelna nebyla vyjímkou, a naposled pod náma byla ulice plná prostitutek, na které v noci vyřvávali opilí Němci. (A to je ta lepší varianta, Dánsko jsme prospali v autě a sprchovali se na benzínkách). Ale to je život, a až budeme vydělávat dost na krásný designový hotely, tak tam taky budeme bydlet.


Berlín je úžasný město. Spoustu nádhernech a výbornejch kaváren, spoustu galerií, nespočet možností, jak trávit noc. V Berlíně jsou polovina obyvatel hipstři jak mají být, že by se snad i Kobza a kluci z Funbikes nemuseli stydět. Všichni jezdí na kole, samozřejmě většinou na festkách. A všude je strašně dobrý jídlo. Je asi jasný, že my zrovna chodili většinou po jídle. Pozdní brunche, pak vysedávání hodiny na kafi, na který když si vzpomenu tak mám chuť se zabalit a odjet tam hned teď, večeře kolem desátý a ty nejlepší jídla, co jsem kdy jedla, a vína z Lidlu za tři éčka, vypitý vestoje na ulici. Při vzpomínce na to všechno se mi chce brečet, když to porovnám s tím, jak teď každej den žiju. Nejkrásnější čtvrti jsou podle mě kolem Rosenthaler Platz a dál, Mitte a kus Pankowa. Tam leží všechny nejlepší kavárny a asijská jídla.

Je jasný, že jsme vzali Cuketkovi rady jako mantru a podívali se do většiny podniků, které napsal v jeho článku o Berlíně. A všechny byly skvělý. Tak doufám, že vám nebude vadit, že je tady občas zopáknu, protože to vážně stojí za to!


Cha Chã Positive Eating (Thai Street Kitchen)

Friedrichstrasse 63

První věc, kam jsme šli v Berlíně na jídlo když jsme tam poprvé přijeli, a od tý doby se tam vracíme pořád. Vlastně ani nevím jak to popsat, jak to bylo dobrý! Už jsem tam měla rýžové nudle s klíčky a kachnou a tamarindem, nudle s kuřetem a arašídy a mrkví a tak, a naposledy kari s kuřetem a mangem a žampiony, a pokaždý to bylo tak skvělý! Vždycky mě překvapilo, že to nikde nemá lepší hodnocení... Protože mně to teda přišlo neuvěřitelný.



The Barn & The Barn Roastery

Auguststrasse 58
Schönhauser Allee 8

Nebo-li nejlepší kafe, co jsem kdy měla. Silně tomu teda konkuruje The Coffee Collective v Kodani, ale Barn je moje srdcovka. Původní Barn je malinkatý, že si vevnitř sedne tak šest lidí, takže veškerý život se odehrává venku na stoličkách. A je vždycky plno. Barn mě přivedl na lásku ke kávě. Dokážu hodiny sedět venku a koukat ven, ochutnávat kávu a klábosit. To je moje představa o stoprocentním štěstí. Celkem nově otevřená je větší pobočka, The Barn Roastery. Tam mi to k srdci tolik nepřirostlo, možná proto, že z toho dělají trošku komerční věc. Zeptají se vás na jméno jako ve Starbucks a pak vás vyvolávají, když máte kávu hotovou... Nic moc pro mě. Nicméně místa je tam rozhodně víc. Další obrovské plus mají u mě za to, že hned u vchodu hlásají zákaz vstupu s kočárky. Chápu, že si matky chtějí taky dát někdy kafe, ale tohle není místo pro klábosení s kamarádkou a dvěma vřískajícíma dětma. Je to místo, kam lidi chodí pro poučení o kávě a čisté radosti z její konzumace, k čemuž řev dítěte nenapomáhá ani trošku. Jo, a s laptopem je vám automaticky zapovězeno místo u okna. No, má to svojí logiku... 
Za sebe můžu doporučit stopadesátiprocentně cortado, cold brew (přes noc louhovaná zrna kávy ve studené vodě) a naprosto úžasný sendvič, který má základ v ovocném chlebíčku, a dále pak plněný kozím sýrem, brie, prosciuttem... no zkrátka vším dobrým, na co si zrovna vzpomenete.



The Barn Roastery

Till the Cows Come Home

Schönhauser Allee 9

Hned vedle The Barn Roastery je tahle miniaturní, ale nádherná restaurace/bistro/café. Vevnitř moc místa taky nenajdete, veškeré sezení se odehrává venku. Je to krásně zařízený. My jsme si sedli jen na čaj, ale potichu jsme slintali nad všemi těmi nádhernými pokrmy, které nesli ostatním hostům. Bistro je čistě vegetariánské a veganské, žádné maso tady nenajdete. Ale vypadá, a voní tak tak hrozně moc dobře! Příště sem jdu na jídlo, to je bez diskuze.



Cocolo Ramen

Gipsstraße 3
Paul-Lincke-Ufer 39-40


Tak tohle bylo před dvěma rokama moje úplně první setkání s ramenem vůbec, a od tý doby jsem závislák. Pamatuju si, že jsem nic podobného nikdy předtím neochutnala, a byl to zážitek. Od té doby jsem na něj vzpomínala na nejlepší ramen na světě. Nicméně tohle léto mi přišel tak nějak horší, vývar nebyl, co to bývalo... Možná jsem jen rozmazlená a v NYC byl prostě lepší, a nebo vyměnili kuchaře. Každopádně je to místo, který rozhodně stojí za navštívení, a to obzvlášť, pokud jste ramen nikdy ještě neochutnali. Je zkrátka pořád skvělý. A dejte si Tonkotsu. Sice je nejdražší, ale za tu chuť to stojí.  Další věc, co je tady super dobrá, je takový alkoholický pití, kdy dostanete v kalíšku japonskou silnou pálenku s ledem, a do toho si sami vymačkáte půlku grepu. Mňaaaaam!


Barcomi's Deli

Sophienstrasse 21

Taky místo, který jsem objevila před dvěma rokama, a od tý doby se tam snažíme pokaždý zajít na snídani. Kafe sice za moc nestojí, ale to jídlo! Domácí bagely, obrovské snídaně, kdy dostanete obří kus sýra a spoustu oliv a sušených rajčat a prosciutta... Aaach. Hned bych jela zpět.






Makoto

Alte Schönhauser Str. 13

Tak tady mi tentokrát chutnal ramen víc, než v Cocolu. Skoro jsme nenašli místo k sezení, jak bylo narváno! Pravý poctivý ramen jak má být, jenom s trošku pomalou obsluhou. Jo, a gyoza je must-have!


Cô Cô Báhn mi Deli

Rosenthaler Str. 2 (Torstr.)

Nejlepší vietnamský sendvič Báhn Mi, jaký jsem kdy jedla. Spoustu zeleniny, bylinek i masa, prostě dokonalý rychlý oběd. Neberou kartu teda, což nás nepříjemně překvapilo, ale zjistila jsem, že to je v Berlíně docela běžný.


Flohmarkt am Mauerpark

Bernauer Str. 63-64

Pokud budete v Berlíně přes neděli, zajděte na tenhle super obří blešák. Mně se tam teda zas tolik nelíbilo, protože všude byla úplně šílená masa lidí, že i New York by mohl závidět, ale věcí tam měli tolik, že jen oči přecházely. Staré gramodesky, fotoaparáty, kazety, knihy, harampádí, věci na kolo, designové kousky od návrhářů, prostě všechno.

Bonanza Coffee Heroes

Oderberger Str. 35

Sem zajděte na kafe po Mauerparku, já tam potkala obsluhujícího Čecha, to byla sranda. Kafe jak jinak, prostě super.


Neue Nationalgalerie

Potsdamer Str. 50

Krásná galerie moderního umění, kde měli opravdu velkou sbírku neokoukaných věcí. Tam se mi líbilo fakt hodně.

Helmut Newton Museum für Fotografie 

Jebensstraße 2

Tak tohle bych vyhlásila možná za nejlepší muzeum všech dob. Já teda Helmuta miluju, je to génius, všechny jeho fotky jsou geniání, a tady vám je všechny vystaví pohromadě, plus sbírky jeho dopisů, fotoaparátů, vozidla, atakdále. Muzeum je fakt nádherným příkladem pro všechny ostatní muzea, přesně takhle by to mělo vypadat. Navíc je v přízemí krásný obchůdek s knihami o umění, odkud jsem se nemohla odtrhnout, měli tam toho šíleně moc!

An einem Sonntag im August

Kastanienallee 94

Tak tohle je nejlepší místo na party. Ani nevím proč, ale mají večer pořád narváno, pití taky dost, a prostě se tam jen tak skvěle sedí a pije. Moje vzpomínky na tohle místo jsou skvělý, nejvíc vzpomínám, když jsme se tam náhodou potkali s mojí nejlepší kamarádkou z Prahy o letních prázdninách. Vtipný bylo, že každý s sebou měl svýho Skandinávce, já Martina, a ona svojí kamarádku Christinu ze Švédska. Za teplých večerů se venku sedí skvěle, koukáte na celou Kastanienallee a je vám dobře.


Burgermeister

Oberbaumstr. 8

Potažmo nejlepší burgery v Berlíně. Je to dost alternativní, ale co tady není. Konstantně narváno a fronta na burgery až k přechodu. Jedná se totiž o malý stánek pod železnicí, vypadá to jako takové ty kiosky s odporným jídlem u nás. Sedí se na zemi na basách od piva a Fritz koly, no prostě ráj.


Berlinische Galerie

Alte Jakobstr. 124-128

Další galerie moderního umění, kde se mi moc líbilo. Výstava byla věnovaná především fotografiím Tobiase Zielonyho, ale pár dalších instalací taky nebyly k zahození. Pokud máte rádi moderní umění, rozhodně se stavte.

East Side Gallery

Mühlenstrasse

Kousek od Burgermeisteru, zbylá část Berlínské zdi po pádu opony. Je pomalována úplně vším, hlavně se na této tvorbě podíleli umělci úplně z celého světa. Je to silný se na to jen tak koukat. Kdyby vás tohleto zajímalo, zajděte určitě k Holocaust Mahnmal, je to památník obětem holokaustu. Je pojatý dost moderně, velké masivní betonové kvádry, mezi kterými můžete jen tak procházet. Další silný zážitek.


8Bar Bikes

Wrangelstraße 18

Pokud fandíte stylovým kolům, tohle je přesně to pravé místo, kam zajít. 8Bar bikes jsou známí jako výrobci těch nejvíc hipster kol, které kdy kde uvidíte. A jsou fakt, fakt pěkný. Samozřejmě z větší části festky, jinak to ani nejde. Připravte si naditou kešeni a pár hodin volného času.

Prêt a Velo

Fehrbelliner Straße 17

Další obchod s kolama, který vás očaruje. Ty kola jsou prostě nádherný! Taky je to oficiální prodejce koženýho příslušenství na kolo Brooks, jako sedla a omotávky. A taky jsme tam nechali čtyři a půl litru za sedlo :D A taky ty kluci co tam pracujou :D Ani se neotočíte, a už k vám spěchá sympatický pětadvacátník s velkými brýlemi s černou obroučkou a plnovousem, a začne se s váma bavit úplně o všem. O kole, o designu, o kávě, a nakonec vás ještě pozve na super ultra cool party, která se koná ten večer. Umírám blahem.



Ostatní obchody:
Urban Outfitters, jednoznačně!!! 
American Apparel, super obchod s oblečením
COS, švédská značka, dražší, ale krásný materiály a střihy dost minimalistický, krásný doplňky!
Apple Store, sem fakt stojí zajít, obzvlášť pokud jste takový magoři jako já :D



A kam jsem se ještě chtěla dostat, ale zatím jsem to nestihla?

The Bird (Am Falkplatz 5) - super burgery
No Fire No Glory (Rykestr. 45) - skvělý kafe
CK Café (Marienburger Str. 49) - další skvělý kafe
Five Elephant (Reichenberger Str. 101) - a ještě jedno skvělý kafe
Transit (Rosenthaler Str. 68) - Zase skvělý asijský jídlo
Chèn Chè (Rosenthaler Str. 13) - vietnamský skvělý jídlo
Oslo Kaffebar (Eichendorffstr. 13 (Invalidenstr.) - výborný kafe
St. Oberholz (Rosenthaler Str. 72) - Krásná kavárna
YamYam (Alte Schönhauser Str. 6 ) - super korejský jídlo
Monsieur Vuong (Alte Schönhauser Str. 46 ) - nejnejnej vietnamský jídlo! Šla jsem kolem a bylo totálně narváno



Berlín miluju a miluju. Kdyby mi nebyla němčina tak odporná, odstěhovala bych se sem třeba hned po maturitě. Bohužel, němčina je tady pořád dost hlavním jazykem a ne všichni umí anglicky. Jediný, co mi vadí je, že je to město tak velký. Ale jinak pro mě splňuje úplně všechno. :)

Blogerka roku 2014

$
0
0
Tak už jsem do toho spadla i já! Současně není snad jediného blogu, který by se nepřihlásil a který by se nechtěl dostat do finálové desítky :) A to pozor, já se ani nepřihlásila! Zase jsem na to omylem přišla, a zase mě to překvapilo. A když teď tak nad tím přemýšlím, vlastně by se mi to docela líbilo :D
Asi bych měla uvést pár důvodů, proč byste měli volit zrovna mě, v záplavě těch všech krásných foodblogů i těch ostatních. No, nad tím jsem taky dumala. Vím, že i přes to, že jsem se z ničeho nic vrátila a slibovala obří comeback, za tři články měsíčně jsem teď ještě ráda, a aktivita na facebooku není úplně nejlepší. Nejvíc mě asi můžete sledovat na instagramu.  Hrozně ráda bych se nějak vymanila z typického zaškatulkování "foodblog", a ještě ke všemu ne zas tak aktivní. Denně nad tím přemýšlím, co udělám jinak, co budu dělat za články, že budu sdělovat moje strasti s tím, jak je těžký dosáhnout vysněnejch maturitních šatů a tak dále. Ale všechny tyhle nápady, které si mi víří v hlavě mizí v půl osmý večer, když se vrátím ze školy a padám únavou. Hrozně závidím těm lifestylovým i food blogům, které zvládnou přispívat ob den a dokáží se svými čtenáři komunikovat několikrát denně. Ale na rovinu, kdo z těhlech lidí je od osmi do šesti mimo domov, pryč od počítače a připojení k internetu. Teď je to ještě horší s tím, že je brzo tma, a fotit jídlo při umělém osvětlení není nic moc. Já hrozně ráda fotím, a mám radost když to vypadá hezky. A o to se většinou snažím...

Do budoucna mám vizi, ale asi to bude ještě chvíli trvat. Rozhodla jsem si koupit tablet, abych mohla ze školy psát a postovat, protože počítač je moc těžkej. A taky až se snad odstějhuju od rodičů, budu si moct zařídit byt tak, aby vyhovoval všem fotografickým potřebám. Tak pokud se vám tohle všechno zamlouvá, vydržte to se mnou ještě do maturity :)

Takže teď k tomu hlasování :) Stačí kliknout sem a přihlásit se! Díky moc, jste všichni skvělí :)

http://www.blogerkaroku.cz/nominovane-blogy/http-cherriesontop-blogspot-cz

Vietnamské grilované závitky Bo La Lot

$
0
0

Po street food festivalu mě zastihla vlna zpráv, jestli bych byla ochotná pustit z ruky recept na Bo La Lot, vietnamské grilované závitky obalené v listu pepřovníku. V době internetu prakticky nemá cenu si nějaký recepty syslit pod kabát, tak jsem se rozhodla, že se s vámi o můj vyladěný recept podělím, ať z toho můžete mít taky radost. Je to vlastně šíleně jednoduchý, vůbec se toho nemusíte bát. A hlavně je to super předkrm, nebo skvělý jídlo na nějakou grilovačku - prostě toho uděláte kopu a každej si naloží, kolik chce. A zaručuju, že se po tom jen slehne zem! :)



Vyzkoušela jsem snad deset různých receptů a ve finále vytvořila svůj vlastní. Přijde mi stoprocentně vyvážený, strefuje se mi do chutě úplně maximálně. Já mám teda ráda hodně kořeněné věci, u kterých člověk může zkoumat, jaké různé chutě se v tom prolínají. Takže nečekejte nějakou jemnou věc co nijak nechutná, ale pořádnou extázi chutí! Samozřejmě je možné si to dochutit a dokořenit podle sebe, ale prosím vás o to, abyste nejdřív zkusili tu mojí verzi. Pokud zrovna počasí nepřeje, jde to dost dobře udělat na pánvi. Nepřidávejte žádný olej, pustí si ho dost samo a bylo by to mastný až moc. Normálně to pár minut překulujte na pánvi a bude to v pohodě :D

Věc, kterou budete bezpodmínečně potřebovat, jsou listy La Lot, nebo-li Betelové listy. Jsou skoro nejvíc používaná věc ve Vietnamu, pochází z určitého druhu pepřovníku, kterého je ve Vietnamu mraky. Pro nás můžou vypadat jako list nějaký kytky, co máme v práci v květináči. Chuť pepře bohužel nezdědily, chutnají spíš jemně, ale takovým zvláštním způsobem. Garantuji vám, že je seženete v každé tržnici. Bývají mezi bylinkami v sáčcích, pokud byste je nemohli najít, zkuste se zeptat. Dost často se stává, že je nemají vystavené a přinesou je někde ze zadní části obchodu. Stačí říct, že sháníte La Lot (to T se moc nevyslovuje), Vietnamci tomu normálně rozumí, ale pro jistotu si předem stáhněte do mobilu nebo vytiskněte nějaký obrázek z googlu a ukažte jim ho, bude to tak jistější. 


Další věc, která je dost podstatná, je maso. Už jsem si zvykla kupovat kvalitní maso v celku a namlít si ho až doma, je tak daleko šťavnatější a chuťově určitě mnohokrát lepší. Jednou jsem na to koupila už namletý maso v obchodě, a bylo to tak jako podivně vysušený, a nechutnalo to zdaleka tak dobře. Na SFF jsem nakoupila hovězí plec, a bylo to úplně super. To, že by ta kravička měla před tím někde běhat, snad nemusím zdůrazňovat. Projeví se to jak na chuti, tak na dobrým pocitu z toho jídla :)

Ostatní suroviny jsou celkem normální, snad už stojí za zmínku jen citronová tráva, kterou seženete v tržnici, nebo v Makru a nebo i v Globusu, už je docela často vidět i v menších supermarketech. Potom ještě čínské koření pěti vůní (five spice), já ho kupuju taky v tržnici, ale určitě bude k dostání i jinde. Určitě ho nevynechávejte, má hrozně omamnou vůni! Přes to fakt nejede vlak, připravili byste se o celý jeden rozměr chuti. No, tak se na to vrhneme!


Bo La Lot

na 20 závitků
doba přípravy: 35 minut

1/2 kila hovězího masa (já používám plec)
3 stroužky česneku
4 malé nebo 2 větší šalotky
3 stonky citronové trávy
2 cm zázvoru
150ml kokosového mléka (nebo 1 malá plechovka)
2 lžíce rybí omáčky
1 lžíce sojovky
2 lžíce kari 
2 lžíce Five Spice (čínské koření 5ti vůní)
1 lžička cukru
sůl
pepř
20 velkých listů La Lot


Hovězí maso omyjeme, usušíme, očistíme a nameleme. Přesuneme do větší mísy. 
Stroužky česneku oloupeme a nakrájíme na větší kusy. Šalotku očistíme, oloupeme a taky nějak zhruba nakrájíme. Z citronové trávy sloupneme první vrstvu, odřízneme zelenou část a ošklivý konec. Bílou část pak nakrájíme na jemná kolečka. Zázvor oloupeme a pokrájíme na kousky. Česnek, šalotku, citronovou trávu a zázvor přesuneme do mixéru a chvilku mixujeme, dokud nebudeme mít takovou hrubou pastu. 
Přidáme pastu k masu a přilijeme kokosové mléko, rybí omáčku, sojovku. Přidáme kari, Five Spice, cukr a osolíme a opepříme podle chuti. Hněteme dokud se všechno rovnoměrně nespojí.
Listům odštípneme stonek a položíme si je na podložku špičkou směrem od nás. Z masové směsi vytvoříme váleček dlouhý asi jako šířka listu a tlustý jako palec. Zarolujeme a opakujeme se všema ostatníma. Takhle si jde závitky připravit pár hodin dopředu.


Rozpálíme si gril nebo pánev. Naskládáme na to závitky a grilujeme (nebo opékáme) cca 5 minut, závisí na teplotě. Přitom je rovnoměrně otáčíme, ať jsou ze všech stran stejně hotový. Voilá!



Větrníky Deluxe

$
0
0


Já si upřímně myslim, že větrníky jsou jedna z nejlepších českých sladkostí vůbec. Je hodně lidí, kteří teda nemusí karamel, ale to já nechápu a tudíž ani nerespektuju. :D Problém ale většinou nastává,  když před sebou máte v cukrárně nádherný obrovský větrník, zakousnete se do něj, a na patro se vám nalepí rostlinná šlehačka a pudinkový prášek. Ne a ne a ne. Tohle já prostě taky nerespektuju. Takže pokud máte chuť na pořádnej větrník se žloutkovym krémem s pravou vanilkou, hustou karamelovou šlehačkou a polevou, co má do fondánu daleko, čtěte dál. No a pokud je na vás větrník moc českej nebo neatraktivní, udělejte z těsta prostě místo větrníku eclaire, naplňte ho úplně stejně a posypejte třeba vločkovou solí! A to už si budou čvachtat i Francouzi.





Začalo to všechno odpalovanym těstem. Šáhla jsem po receptu Pierra Hermé v domnění, že je to tutovka. Párkrát předtím jsem ho už dělala, a nikdy nedopadlo nijak zvlášť dobře, jen jsem na to vždycky zapomněla. Pierre má totiž takový divný způsob pečení, jakože rozehřejete hodně troubu, dáte tam to těsto, troubu vypnete, necháte to deset minut v ní, pak strčíte mezi dvířka vařečku, aby to asi větralo nebo co, pak pečete 10 minut, pak ucpete větrák půlkou kočky... (to už si dělám srandu :D)  No rozhodně si dokážete představit, jak to asi dopadlo. Větrníky splaskly, vůbec nevyběhly. Tak jsem se uchýlila k receptu, který jsem používala v patnácti letech, jenom vodu vyměnila za mléko a olej za máslo. Pekla 35 minut v zavřené troubě a hle! Větrníky jako ze žurnálu :) Takže ne vždycky platí, že čím složitější, tím lepší!


Další věc na pořadu byla poleva. Mně normálně moc nechutná ta tuhá cukrová nebo fondánová vrstva na vrchu, která je ještě ke všemu dost tlustá. Takže jsem se rozhodla prostě udělat obyčejný karamel se smetanou. Poleva sice nebyla na omak tuhá a lepila se, ale chuťově byla daleko zajímavější než ten fondán. Pokud je ale tohle věc, která vám zrovna chutná, klidně smíchejte karamel s fondánem, to je jenom na vás.
Na závěr musím říct, že tyhle větrníky jsou fakt pecka. Měly by se sice sníst pokud možno ten samý den, jako byly udělaný, ale věřte, že to nebude žádný problém. Pokud jste milovníci krémů a odpalovaného těsta, garantuju vám, že se tohle stane závislostí.
Já snědla jeden. No vlastně jeden a půl, další půlku jsem musela vrazit Martinovi, jinak bych byla rázem o pár desítek kil těžší. On jich snědl pět, a půl kila zhubnul. Achjo, z toho by se člověk fakt zbláznil. :D Máte to tak taky s někým? Musím říct, že lidi, co takhle žerou a přitom jsou jak párátka mě dost rozčilujou :D Mým tajným snem je vyvinout prášky, které by způsobovaly to, že čím víc by člověk jedl, tím víc by hubnul :D

Větrníky

na 10 větrníků
chlazení přes noc

na těsto:
100g másla
300ml mléka 
1/2 lžičky soli 
1 lžička cukru
240g hladké mouky 
6 vajec

na žloutkový krém:
500ml mléka
80g krupicového cukru
1 vanilkový lusk
5 žloutků
20g kukuřičného škrobu
 15g hladké mouky

na karamelovou šlehačku: 
100g krupicového cukru
400ml smetany ke šlehání

na polevu:
100g krupicového cukru
200ml smetany ke šlehání

Den první:
Nejdřív se vrhneme na karamelovou šlehačku. Do kastrůlku si nasypeme cukr a na středním plameni bedlivě hlídáme, dokud se cukr nepřemění na jantarový karamel. Dávejte fakt pozor, abyste ho nepřipálili. Odstavíme z plotny, odstoupíme a vlijeme všechnu smetanu ke šlehání. Necháme dobublat a vrátíme zpátky nad plamen. Zahříváme, dokud se všechny kusy karamelu nerozpustí. Přetáhneme fólií a dáme do ledničky přes noc, nebo alespoň na 4 hodiny. 

Teď se pustíme do žloutkového krému. Do kastrůlku si nalijeme mléko, přidáme cukr a vyškrábaná semínka z vanilkového lusku společně s luskem. Přivedeme k varu. Mezitím si ve vysoké misce vyšleháme žloutky se škrobem a s moukou, kdyby se vám to zdálo moc suchý, přilijeme trochu mléka a znovu vyšleháme. Z horkého mléka odstraníme lusky a za stálého šlehání přilijeme ke žloutkům. Přesuneme zpátky do kastrůlku a vrátíme nad plamen. Mícháme, dokud krém nezhoustne. Odstavíme, připlácneme navrch fólii a necháme pořádně vychladit.

Den druhý:
Troubu si předehřejeme na 180°C.
Do menšího hrnce si dáme mléko, máslo, cukr a sůl. Přivedeme k varu. Naráz vsypeme mouku a mícháme ze všech sil, na dně by se měl vytvořit škraloup, ale rozhodně by se nemělo nic pálit! Chvilku si to těsto tak mícháme, zhruba minutu. Odstavíme. Hnětačem, a nebo ručně, postupně vmícháváme vejce jedno po jednom. Vždycky počkáme, než se to předchozí vejce pořádně zapracuje. Ze začátku to nepůjde moc dobře, bude se to oddělovat, ale vytrvejte :). Jakmile budou všechna zapracovaná, okamžitě použijte. 
Přesuneme do cukrářského sáčku s velkou zubatou špičkou. Na plech vyložený pečícím papírem potom tvoříme kola od středu ven, veliké podle libosti. Šoupneme do trouby asi na 35 minut, troubu přitom neotevírejte! Necháme vychladnout.

Větrníky rozřízneme napůl. Připravíme si polevu podle stejného postupu jako šlehačku. Vrchní části větrníků namáčíme v polevě. 
Našleháme žloutkový krém, přesuneme do cukrářského sáčku s nějakou pěknou špičkou a spravedlivě rozdělíme na všechny spodní díly. Vytáhneme z lednice karamelovou šlehačku a na nízké otáčky šleháme, dokud nebude úplně tuhá. Taky přesuneme do cukrářského sáčku a na žloutkový krém nandáme pořádnou vrstvu. Přiklopíme vrchním dílem a necháme hodinku v lednici odležet.

Strejdova Kachní Paštika

$
0
0

Jestli jsem kdy něco fakt nemohla, byla to paštika. Vidina Májky ve mně vzbuzovala pocit na zvracení a při představě, co všechno v těch ostatních je za věci, jsem značně zelenala. Jednoho vánočního dne se však s návštěvou objevila pod stromečkem i paštika. Domácí, v krásné skleničce, a s úžasnou barvou. I když vypadala fakt hezky, úplně mě nepřesvědčila, a tak jsem se prvních pár dní dost zdráhala jí jen otevřít. Pak mě ale táta donutil ochutnat, a já prozřela. Okamžitě jsem volala strejdovi pro recept, protože tohle nesmělo chybět v mé sbírce. Paštika totiž může být skvělá věc! A ještě ke všemu máte stoprocentní jistotu, že jsou v ní jenom samé dobré věci.




Tahle paštika se lišila ještě jednou, úplně divnou věcí. Ve vrstvě másla na vrchu tam totiž trůní kuličky nakládaného pepře. Že jste o tom nikdy neslyšeli? Já taky ne! Viděla jsem to poprvý a vyvalovala bulvy, protože to je úplně nevídaná věc. A je to strašně dobrý. Samozřejmě to pálí, ale ne tak, jako čerstvý pepř, a navíc je to takový nakyslý. Klidně si jich pár můžete dát jen tak, ta chuť je opravdu zvláštní a moc dobrá. Já jsem ho sehnala v obrovské sklenici v Makru, viděla jsem malou skleničku i v Tescu, ale jsem si jistá, že to v pohodě najdete i jinde. 


Ostatní suroviny jsou v celku normální a snadno dostupné. Chuť týhle paštiky je královská, a přitom je z úplně základních věcí, to je na tom úplně nejlepší! Já do ní podle chuti ještě přidávám buďto sušené brusinky, nebo nasekané lískové ořechy. Brusinky tomu dodají zajímavou sladko-kyselost a ořechy v tom zase krásně křupou, a to mám snad ještě radši. Taky je normálně taková načervenalá a tmavší, ale tentokrát jsem nesehnala červené portské, tak jsem použila bílé (tohle není žádný babicování, pořád je to portský :D). No a to je snad o tomhle všechno, tak se na to vrhneme! :)

Kachní paštika

3/4hodiny + chlazení
na 2 sklenice

500g kachních jater
1 velká cibule
2 stroužky česneku
3 snítky čerstvého tymiánu
2 snítky čerstvého rozmarýnu
200ml portského vína
200g másla
100ml smetany ke šlehání
sůl a pepř

100g nasekaných lískových ořechů
nebo
hrst sušených brusinek
(ani jedno nemusí být)

50g rozpuštěného másla
pár kuliček nakládaného pepře


Kachní játra omyjeme, usušíme, a zbavíme těch nejhorších blan. Cibuli si nakrájíme na drobno, česneky rozplácneme nožem, bylinky zbavíme stonku a lístečky si ponecháme. Na troše másla zpěníme cibuli a přihodíme játra. Prudce osmahneme, jen do té doby, než se na povrchu zatáhnou. Pokud děláte větší množství, tenhle krok si rozdělte a dělejte po částech. Je důležité, aby játra nebyla gumová, a to docílíte jedině prudkým plamenem. 

Přihoďte česneky, bylinky a přilijte portské, stáhněte plamen a nechte dusit pod poklicí tak 12 minut do měkka. Odstavte z plotny, přidejte máslo pokrájené na kousky a počkejte, než se rozpustí. Tyčovým mixérem to všechno promixujte do hladka. Přilijte smetanu, osolte a opepřete. Ochutnejte, protože v tomhle stádiu by měla být paštika trochu přesolená (trochu!). Po ztuhnutí totiž nějakou slanost ztratí, a mně se párkrát povedlo, že nebyla úplně dosolená. Teď je čas na přidávání různých dobrot, jako jsou oříšky a brusinky. Dejte je tam podle chuti :). Nalijte do sklenic nebo do mističek. Zalijte trochu rozpuštěným máslem (to aby paštika neosychala) a posypte nakládaným pepřem. Nechte ztuhnout v lednici na pár hodin. A je to! :) 

Podávejte s kváskovým chlebem a s vojtěškou nebo řeřichou na vrchu, to je pak dobrota! 


Vánoční cheesecake s brusinkami a plátkovým stříbrem

$
0
0

Ani vlastně nevím, proč jsem tohle pojmenovala jako vánoční cheesecake. Možná proto, že na něm jsou ty krásný brusinky v cukru, protože ty ve mě šíleně evokujou Vánoce. Já jsem je letos projistotu s receptama úplně zazdila, ale to se mi tak nějak daří pořád :D Tak snad mi odpustíte a můžeme se na to vrhnout! Tenhle cheesecake byl mamce k narozeninám, který slaví hned po Štědrým dnu (chudák). Konečně jsem na něj mohla využít plátkové stříbro, které jsem dostala ke svátku, a taky recept Pierra Hermé, který jsem chtěla už dlouho vyzkoušet!




Pierra už beru trochu s rezervou, a neposlouchám všechny jeho výmysly na slepo. Párkrát mi něco od něj fakt nevyšlo, a následně jsem zjistila, že jsem nebyla jediná. Nicméně tenhle recept vypadal celkem normálně, tak jsem se do něj vrhla. Jediný, v čem jsem si dělala svoje, bylo, že jsem korpus udělala už z koupených sušenek, protože jsem fakt neměla čas a ani se mi moc nechtělo. Taky jsem někde četla, že ten jeho korpus je katastrofa, tak jsem radši zůstala u jistoty.
Pierre nepoužívá techniku se zapařováním trouby, což mě zaujalo. Rozuměj, nedává pekáč s vodou na dno ani neobaluje formu v alobalu a nenechává si rozmáčet dort. Peče ho dlouho na malou teplotu.  A i tak to funguje!


Přípravu určitě rozložte do dvou dnů! Tentokrát jsem ho dělala ze 100% z Philadelphie, protože jsem se chtěla vytáhnout :D Normálně nejspíš není člověk milionář, tak buďto asi musíte chytit Philadelphii ve slevě, nebo jí nakombinovat. Ať vás hlavně prosím nenapadne pomazánkový máslo, to je peklo. Já to třeba míchám s ricottou, mascarpone nebo třeba s čerstvým kozím sýrem. Jo, taky to neni ta nejlevnější varianta, ale pokud chcete šetřit, nedělejte cheesecake, nebude to vůbec dobrý. 

Recept je super, a určitě takhle budu dělat cheesecake i dál. Jediný, co mi na tom trochu neštimovalo bylo, že po hodině a třičtvrtě v troubě nebyl upečený, což recept udává. Já ho pekla cca 2,5 hodiny... Možná špatná trouba, možná recept. Prostě ho v tý závěrečný fázi kontrolujte :)


Vánoční cheesecake s brusinkami a plátkovým stříbrem

na formu o průměru 24cm
pro 12 osob
příprava 2 dny
2,5h pečení
chlazení v lednici přes noc

brusinky v cukru:
250g čerstvých brusinek
400g krupicového cukru
500ml vody
cca 200g krystalového cukru na obalení

cheesecake:
200g Shortbread sušenek nebo jiných máslových
75g rozpuštěného másla
1kg smetanového sýru Philadelphia
300g krupicového cukru
5 vajec
2 žloutky
75ml smetany ke šlehání
50g hladké mouky

vrstva ze zakysané smetany:
200g zakysané smetany
cca 50g moučkového cukru

na dozdobení (nemusí být):
kousky plátkového stříbra

Brusinky omyjeme a necháme okapat. Mezitím si v hrnci svaříme krupicový cukr a vodu, jakmile přijde sirup do varu, povaříme 5 minut a odstavíme. Necháme trochu vychladnout, nebo by nám brusinky popraskaly, a zalijeme je sirupem. Necháme odstát v lednici do druhého dne. Následující den je zcedíme, a po jedné obalujeme v krupicovém cukru. Necháme cca hodinu zaschnout na kovovém roštu. Takhle je můžeme skladovat v lednici zhruba 5 dní, ale já je doporučuju použít hned, protože ten cukr se z nich časem odrolí.

Mezitím, co máme naložené brusinky v sirupu v lednici si můžeme připravit cheesecake. Troubu předehřejeme na 165°C. Sušenky rozdrtíme mixérem a přilejeme k nim rozpuštěné máslo. Směs natlačíme do formy o průměru 24cm a pečeme v troubě 10 minut. Vyndáme a necháme vychladnout.
Mezitím si troubu snížíme na 90°C. V míse robotu si vyšleháme Philadelphii, cukr, vejce a žloutky. Postupně přidáme i smetanu a mouku. Krém nalijeme na předpečený korpus a vrazíme do trouby na cca 2,5 hodiny. Po dvou hodinách to ale kontrolujte, může to trvat míň, ale taky mnohem dýl. Klidně i tři hoďky. Že máte hotovo poznáte, že když s formou zatřesete, okraje jsou pevné, a uprostřed se to ještě lehce třese. Rozhodně se to nemá třást celý. Nechejte vychladnout v otevřené troubě, po té přesuňte do lednice přes noc, musí se pořádně vychladit! 

Druhý den smíchejte zakysanou smetanu a cukr, dejte si ho podle chuti. Vyndejte cheesecake z formy, já na to mám takovej fígl- fénem na nejvyšší teplotu objíždím chvíli okruží, dokud neuvidím, že se to lehce rozpouští. Pak ještě pro sychr objedu dort kolem dokola nožem, a sundám formu. Voilá! Dort z vrchu potřete tenkou vrstvou zakysaný smetany s cukrem. Tady nejde o chuť, ale o to, aby se nějak zakryl ten nažloutlý povrch. 
No a pak na vrch naaranžujte brusinky v cukru a plátkový stříbro, a je to! :)

P.S. Pokud použijete fén, doporučuju to ještě chvilku vychladit v lednici, trošku se tím totiž oteplí.

Viewing all 81 articles
Browse latest View live